Dlouho byl pro mne Lipník nad Bečvou jen železniční stanicí mezi Ostravou a Olomoucí (v sousedních Drahotuších se prý narodil někdejší Zlatý Slavík Dalibor Janda). V jinak malebném a zajímavém městečku točili zprvu pivo olomoucké (brrrrr), později Zubra nebo Radegast. Situace se rapidně změnila počátkem roku 2004.

Na náměstí pod laubami (Ostrava o ně přišla počátkem 70.let) v malém podniku Tip sport bar začali podávat vlastní, zpočátku 11°pivo. To vařili přímo v prostorách dochovaných středověkých hradeb dva místní nadšenci Radek Sekanina a Pavel Adámek. První zmiňovaný pivovarník je vyučený zlatník, proto má jeho pivo neupíratelný punc řemeslné dokonalosti. Časem se k jedenáctce v sortimentu přidala ještě světlá nefiltrovaná dvanáctka, později i pivo tmavé a sezónně i speciál o vyšší stupňovitosti (zpravidla 13°). Zejména se však původní domácí pivovárek přestěhoval do nových prostor. Na hnědé louce mezi zástavbou rodinných domků blízko výpadovky na Hranice vyrostla krásná nová pivovarská restaurace. Původně projekt vypadal jako Science Fiction – dílo se však 100% podařilo.

Když jsem včera podnik navštívil, byla zrovna doba poledních menu. Interiér restaurace je nádherný, postavený v designu 30. let a je zřejmé, že stolař dřevem nešetřil. U výčepu mi chyběla snad jen výraznější pivní dekorace – naprosto jsem třeba postrádal zmínku o místním pivu, která by hosta utvrdila v oprávněnosti jeho návštěvy. Sortiment lokálních moků nabízí až jídelní a nápojový lístek. Moravský vrabec se špenátem a bramborovým knedlíkem (houskový nejím) za 69 Kč byl vynikající. Hned jsem jej zapil říznou 11°, která mi byly přinesena ve značkovém skle se stylovým keramickým táckem. Pivo mne na první hlt zaujalo. Toto nám ale za posledních pár let zhořklo! Původní sladovo-kvasnicová příchuť tak typická pro lipnické pivo se změnila v pronikavou hořkost. Hořké tóny ulpívají na kořenu jazyka, na patře, na dásni ještě dlouho po napití. V o něco hutnější 12° tato hořkost harmonizuje i s příjemnou chmelovou vůní, u 11° je to však brutální, i když zdravotně prospěšný a osvěžující pelyněk. Podle slov sládka Sekaniny pivo zhořklo na přání místní pivomilné veřejnosti. K výrobě je používáno kombinace chmelů Poloraný Červeňák a Sládek. Nemám tak vytříbené chuťové buňky, ale hořkost lipnického bych odhadl na něco přes 50 IBU. Nejvíce mne potěšil ležák polotmavý. Tam byla sytá hořkost zakulacena jemným karamelem a pivo velice příjemně vonělo i chutnalo.

Co jinak nového v Lipníku? Ve sklepě už zraje nová nakuřovaná 13° a chystá se modernizace 500 hl varny. Místo plynu se bude používat pára, což však může nepřístojně ohřívat předpisově chladné provozy. Zatím se hledá technické řešení. Pivo z Lipníku se již pár let jmenuje Svatovar, což vyřešilo gramatické spory zda-li se ležák má jmenovat Lipnický či Lipenský.

Svatovar bývá docela pravidelně v PET lahvích a nepravidelně též v sudu k dostání v ostravské pivnici U Segala.