Možná znáte ten dobový kameňák. Na salaš za bačou přijede československá televize aby jim řekl něco o své práci. Bača však zarytě mlčí. Štáb se ho snaží přimět k řeči tím, že mu líčí kdo všechno ho bude poslouchat. Na lákadla, že jej uslyší celé Slovensko, celá republika a dokonce i celá Evropa bača nereaguje. Ožije až je mu sděleno, že ho uslyší celý svět. „Aj Amerika?“ otáže se a když dostane kladnou odpověď vytrhne zvukaři mikrofon a zařve: „Pomóóóóc!!!!“

Počátkem divokých 80.let jsem dosáhl plnoletosti, což pro mne znamenalo vedle zbytečného volebního práva zejména povolení k oficiální konzumaci piva. Otravovalo mne příležitostná perlustrace ze strany výčepního personálu, který mne legitimoval, aby zjistil, jestli je mi již 18 let. Strašně mne to otravovalo (občanku tak bylo nutno mít stále u sebe) a považoval jsem to  za nepřístojnou šikanu. Ve své postpubertální nevědomosti jsem vzhlížel k Západu – především k USA, kde takto občanská práva mladých plnoletých lidí určitě neporušují.

Ve svých 24 letech jsem poprvé navštívil Kanadu, kde byl oficiální chlastací věk 18 let (v některých provinciích je to 19) a se žádnou perlustrací jsem se nesetkal. O to více mne šokovala servírka v hospodě John T´s v Los Angeles, která po mne  v mých 31 letech vyžadovala ID, pas nebo alespoň řidičský průkaz. Nic z výšezmíněného jsem u sebe neměl tak jsem odešel posuchu z výkřikem: „27 let jsem žil v komunistické zemi, ale takový bordel tam nebyl!“

Příležitostně jsem býval v USA kontrolován až do svých 40, avšak v této době mi začaly docházet další paradoxy amerických nesmyslných zákonů. Ve většině tamějších pivnic či pivních barů je k dostání vedle točených piv i pivo lahvové. To ovšem musíte vypít v prostorách pohostinského zařízení a v žádném případě jej nesmíte vynést ven. Jedinou vyjímkou je když u hospody se vyskytuje obchod s lahváči tzv. Bottle Shop (tam zas pro změnu si nesmíte lahváč otevřít a vypít). Pamatuji si, jak v jednom marylandském minipivovaru jsem vyděsil výčepní, když jsem přišel bezelstně k pípě s litrovou petkou a požadoval její naplnění. Kdysi dokonce v mladické nerozvážnosti jsem pobíhlal večerními ulicemi San Diega s tuplákem plným černého stoutu.

Největší paradox jsem ovšem zažil na Havajských Ostrovech v pivním baru Tsunami v městečku Hilo. Po několika čepech jsem zjistil, že podnik nabízí i lahvovou verzi místního moku Mehana. Pivo jsem zakoupil, řádně vypil a prázdnou láhev jsem si hodlal odnést do své sbírky. Personál mi to však nechtěl dovolit. Cože? To si nemohu sebou vzít ani prázdnou flašku? Kde je vaše příslovečná demokracie a svoboda. Nakonec výčepní svolil, ale důrazně mne žádal abych skleněný obal důkladně schoval a v případě kontroly ze strany místní policie v žádném případě neprozradil, že láhev mám z restaurace Tsunami! Stalo se vám něco podobného v proklínaném socialismu? Kolega Kanaďan mi to téhož dne vysvětlil. Prázdnou pivní lahví jsem před inkriminovanou hospodou mohl vzít po hlavě nejbližšího chodce, který pak následně bude požadovat 10 milionů dolarů po hospodě Tsunami. V zemi, kde lidé mohou pivo pít až od 21 let zatímco revolver si mohou koupit již v 18 mi připadá třetinková láhev jako dosti slabý kalibr.

Jestliže nebudete dbát mých varování a do USA přesto vyrazíte, pozor při silniční kontrole. Nejenže v autě nesmí být otevřená žádná láhev s alkoholem, ale doklady nevytahujte prudkým pohybem. Mohlo by vás to stát život.