V sobotu 22. března proběhlo v divadelním sále rozšířeného pivovaru Koníček ve Vojkovicích již druhé představení našeho dramatického souboru Zběsilá Pípa.
Do této obce jezdíváme šířit kulturu už skoro 20 let. Náš kroužek oslavil dvacetileté výročí založení loni, Koníčka to oficiálně čeká příští rok.
V místní hospodě se i přes poněkud stísněné prostory hrávalo relativně dobře, výhodou byl přístup k pípám, což se v dobách našich minulých představení, kde točené pivo hrálo jednu z hlavních rolí velice osvědčilo.
Všechna naše představení ve Vojkovicích slavila úspěch, dokonce i to o Josefovi II., kdy jsem se trochu obával jak katolíci, kteří navštěvují každou neděli svůj kostel přijmou poněkud satirický pohled na víru, kdy se Český bratr a husita Žalman svěřuje, že je protestantem proto, aby se mohl při přijímání „pod obojí“ zdarma napít červeného vína. („Tak proto se tady už 200 let válčí….“)
Již při našem loňském uvedení Pivních Pohádek jsem zaregistroval fakt, že divadelní sál v Koníčkovi je akusticky utlumen, což je možná výhoda při pořádání hudebních produkcí, leč amatérské divadlo používající hudbu s playbacku při absenci mikrofonů jeví jisté problémy se srozumitelností.
Na rozdíl od loňska je sál vybaven ozvučnou technikou, kterou jsme samozřejmě využili, i když jsme museli překonávat záludnosti mezi poměry ozvučené hudby a neozvučeného zpěvu či mluveného slova.
Jelikož jsme naše Pivní Pohádky ve Vojkovicích již úspěšně prezentovali a Dobrodružství Pivní Kvasinky má pár týdnů před premiérou, vytvořil jsem komponovaný pořad, který využívá materiálu z mých minulých pěti pivních muzikálů pod názvem Po Pivu Potopa.
Přestože jsme měli na toto představení jenom asi tři zkoušky, náš výstup se podařil a měl úspěch.
Hráli jsme asi pro 100 diváků, museli jsme se snažit o srozumitelnost, ale nakonec to vyšlo.
Po písni o blahodárném vlivu piva na lidský organismus a přivítání se s obecenstvem jsme chvíli diskutovali o pojmenování piva v cizích řečech a pak již jsme uvedli feministickou scénku s Pivařek.cz. Excelovala naše subreta Bobina , která své nedostatky v textech běžně kompenzuje vtipnými a často i naprosto neočekávanými poznámkami.
Předvedli jsme i umělecké ztvárnění problému se zálohovanými obaly včetně zhudebněného znění vyhlášky 477/2001
Ke konci zazněly optimistické songy jako je Česká pivní válka a Jedno si dát…
Chtěl jsem zachovat pozitivní ráz programu, takže jsem si do nedalekého Radegastu rýpl jen jednou (s úspěchem) a politické narážky jsem interpretoval jen dvakrát.
Když v hospodě začíná konflikt mezi dvěma pivařkama, rozháním je od sebe s komentářem: „No tak dámy…! Viktor Orbán nechce posílat munici na Ukrajinu a vy zde řešíte své malicherné spory….“
A v nadčasové protistátní písni Rebelie jsem nahradil původní dvouverší:
Zaseli jsme růže, vyrostla nám petržel
Zemanům a Klausům třeba nakopat prdel
….Fialům a Pavlům….
Asi největší úspěch mělo mé přetextování několika lidových písní tak, aby se tam vyskytovaly Vojkovice a Koníček.
Úspěšné vystoupení Zběsilé Pípy bylo zakončeno bohatým rautem a samozřejmě chutným vojkovickým pivem.
Hodně mi chutnala dvanáctka, která běžně na čepu mimo Vojkovice nebývá.
Věřím, že počátkem listopadu předvedeme v Koníčkovi naši Kvasinku.
Prší prší jen se leje, na Koníčka pojedeme
Nic mne už tak neláká jako dát si Ryzáka
Grošák, Bělouš, Hatatitla, se mnou jsi to, milá chytla
Z Egypta nebude nic – míříme do Vojkovic
Pod našima okny teče vodička
Nepij to má milá – dej si Koníčka
Voda – to je sračka, raděj pij Ryzáčka
Raděj pij Ryzáčka, holka rozmilá
Pod našima okny roste divý chmel
Řeklas mi má milá, co jsem slyšet chtěl
Nejlepší vesnice – to jsou Vojkovice
To jsou Vojkovice, kde jsem chlastat směl.
Koupím já si pivo chutné až do Vojkovic půjdu
A na tebe Radegaste – na tebe zapomenu
Na Koníčka si zaskočím, půllitr zaleskne se
U výčepu se nalévám, až se mi hlava třese
Znám zem plnou piva a opilých hlav
Kam Ryzák se dívá a národ ctí mrav
Už Koníček proudí, když opustil stáj
A všichni ho loudí a všude je ráj