Původně jsem se měl jmenovat Tomáš.

Moji šetrní rodičové dostali termín porodu na 7. března 1962. Takto by všechny budoucí rodinné oslavy zahrnovaly v jeden den mé narozeniny i jmeniny. Do jisté míry by to kopírovalo osudy našeho prezidenta T.G. Masaryka, u něhož k tomu ale došlo už v roce 1850.

Nakonec jsem se však narodil o dva dny dříve. A rodiče neměli to srdce dát mi křesní jméno Kazimír.

Jako Martin mám svého slavného patrona. Svatý Martin se šlechetně rozdělil o svůj kabát s jakýmsi žebrákem a pak se údajně nějaký čas ukrýval v šopě mezi husami, aby jej v onom 4. století nekanonizovali jeho četní přívrženci (odtud tradiční svatomartinská husa).

V Martinově občas popíjím v Garáži, viděl jsem dokonce i motýla Martináče. Avšak do nedávné doby jsem nebyl nikdy ve stejnojmenném městě.

Pivo Martinský Zdroj jsem znal už někdy od 80. let. Specialitou slovenských piv bývalo tenkrát to, že když byl Čech nebo Moravák zvyklý na jakoukoliv tehdejší českou značku, po degustaci převážné většiny piv slovenské provenience (s výjimkou tehdejšího Zlatého Bažanta) se mu nechtělo ani věřit, že se jedná o shodnou kategorii nápoje.

A Martinský Zdroj nebyl v žádném případě žádná pozitivní odlišnost. Zajímavé je, že se v martinském pivovaru vařilo tehdy nejsilnější čs. pivo Porter 20°.

Počátkem 90. let jsem si po nějakou dobu martinské pivo dopřával na železniční stanici Vrútky, kde je měli aspoň kvalitně ošetřené.

Po nějakou dobu byl martinský pivovar členem holdingu KK Breweries následně přešel do majetku Heinekenu, který jej po několika letech uzavřel.

Zůstala značka Martiner, která se vyrábí (nejspíše v Hurbanovu) dodnes.

Mne však zaujalo pivo jiné. Už v okolí BB jsem občas zahlédl reklamu na pivo Martins, což je nejspíš martinský minipivovar. Ani v samotném Martině o tento mok není nouze. Hned u nádraží stojí přátelská pivnice, kde čepují 10° i 12°. Ochutnal jsem jen 12°, která mne docela oslovila, pak jsem si objednal kyseláč z Čierného Kameňa, zatímco přítelkyně testovala 15° ipu z Wywaru.

Mrzelo mne, že jsem se nedostal do samotného pivovaru. Ten se nalézá někde mezi Martinem a Vrútkami v místě, které se jmenuje Priekopa. Podle stránek Martinse by se mohlo jednat o zajímavý zážitek.

Je ještě trochu času, tak se podíváme po náměstí. A hele! Další neznámé logo. Pivovárek Dr. Flamm z Rájeckých Teplic.

Podnik se jmenuje Česká Hospoda a nabízí slovenské řemeslné pivo na čepu, v petkách i v lahvích. Truňk uspokojivý, jen mne po minulém dnu trochu pálí žáha, takže moc Flamma do sebe nedostanu.

V Žilině už moc času není. Takže dávám v jedné hospůdce tmavou 10° z pivovaru Bradáč, což je ale údajně projekt samotného Heinekena.

Všechna navštívená slovenská města (snad kromě trochu hektické Čadce) jsou malebná, čistá a přívětivá. A splnil jsem si toho Martina!

Napadá mne, že jsem ještě zblízka neviděl martinské (Martinské) pece.