Altvater 12° přímo klouzal do krku. Co si dát dále?

A co tak okusit něco z lednice. Ta je v Kurník šopě poměrně rozměrná.

Zaujalo mne belgické pivo z pivovaru Roman  s názvem Adriaen Brouwer. Ten renezanční chlap ne etiketě má přímo pivovarské jméno.

Ze dvou druhů si vybírám třetinku s popisem „Oaked“. To by mělo znamenat, že toto pivo pochází z dubového sudu nebo alespoň nějakým způsobem do kontaktu s touto přátelskou dřevinou přišlo.

Je to ale síla! Plných 10% alkoholu!

Srkám silný belgický speciál a vzpomínám. Je to už neuvěřitelných 12 let, co jsem v pivotéce Pivovarského Domu prodával poměrně široký sortiment belgických piv. Většinou silné ejly, ale také třešňové Krieky, malinové Framboise, „staré“ napůl kyseláče , Lambiky a také produkty trappistické.

Ochutnal jsem jich tenkrát hodně. Nicméně, když jsem v roce 2014 dorazil do belgického městečka Brugge a vlezl do hospody, zjistil jsem, že ani jedno z nabízených značek neznám. Stejně jsem dopadl i v dalším pohostinství.

A když jsem o pár let později navštívil Antverpy, byl jsem šokován ještě více. Ve specializovaných obchůdcích byl takový výběr, že jsem hned ze startu musel utratit asi 70 Eur, abych se alespoň pro začátek trochu dostal do obrazu.

Belgická piva jsem pak degustoval pravidelně i v Gentu a v samotném prokletém městě Bruselu. Tam mne nejvíce zaujal historický kyselácký pivovárek Cantillion.

A když jsem odtamtud definitivně odjížděl zpět domů, v jedné hospodě jsem si pochutnal na pivu Zot(t) a samozřejmě jsem se pomazlil s mým oblíbeným Radebachem.

Belgická piva jsou kvalitní, mnoho silných ejlů mi ovšem chutná podobně. Někdy se však vyskytne značka, která mne fascinuje.

Pár let u nás v nějakém Švihově vařil holandská a vlámská piva jakýsi  nizozemský dědeček. Ochutnal jsem asi tři druhy – jedno lepší než druhé a druhé lepší než třetí. Bohužel ona provozovna už údajně nefunguje.

Brower byl nakonec takový, jakého jsem jej očekával.

Jen té dubové příchuti tam bylo jaksi pomálu…..