Hulváky jsou městskou čtvrtí Ostravy. Dnes společně s Mariánskými Horami. Nejsilnější asociací na Hulváky mám z dětství, kdy se na místním koupališti můj otec několikrát marně pokoušel naučit mne plavat.
V Hulvákách se nacházelo rovněž kulturní (myslím, že dokonce agitační) středisko, kde jsem zkoušel a i párkrát účinkoval s cikánskou kapelou Kráter.
Na stejné ulici byla hospoda V Zátiší, která dnes funguje jako klub vodních dýmek s Koníčkem na čepu a úplně na vrcholu Hulváckého kopce nálevna čtyřka Na kopečku se Zlatovarem za 2.80 Kčs. Dnes je v jejím interiéru zřízen hudební klub Rockhill.
O Hylvátech jsem nikdy předtím neslyšel. Dnes vím, že se tak jmenuje část města Ústí nad Orlicí.
V samotném Ústí jsem byl snad jednou koncem 80. let, když jsem tam marně hledal lanškrounské pivo. O pár let později jsem v nedalekém Bezpráví pořizoval foto na mé tehdejší folk-rockové album.
Po porážce českých stavů na Bílé Hoře došlo ze strany vítězů mimo jiné i k revizi městských práv v Českých Zemích. ÚO s tím údajně větší problém nemělo, zato Hylváty měly smůlu a pivovarnictví tam bylo utlumeno. Prý si tenkrát hylvátští mohli vylévat svá srdce v hospodě U tří kaprů, která byla postavena na hranici obou obcí.
V roce 1892 byl k obytným domům v Hylvátech přistaven nový pivovar. Myslím, že v tom měli prsty Lichtensteinové.
O existenci pivovaru v Ústí nad Orlicí jsem se dozvěděl poměrně nedávno. Zpočátku jsem byl nadšen, že se rýsuje možnost další pivní výpravy, zejména proto, že ono východočeské městečko neleží od Ostravy moc daleko. Pak ale začaly nemilé komplikace.
Zjistil jsem, že restaurace Na zámečku má bizarní provozní dobu 11.00 – 14.00. To je přesně čas, který pokrývá dobu podávání poledního menu. Nu což. Tak tam pojedu ráno.
Vždy je lepší však zavolat předem a aktualizovat informace.
Kontaktní osoba mi do telefonu sdělila, že momentálně pivo není. Možná příští týden.
Čekal jsem dalších pár měsíců. V Dobrušce jsem si plánoval konec pivní mise. Je možno jet do HK, což nikdy nebývá na škodu nebo to risknout a navštívit ÚO.
Tentokrát jsem měl potvrzeno, že ve čtvrtek v Hylvátech pivo bude. Samozřejmě, že jen do 14.00.
Od nádraží Ústí nad Orlicí město je nutno podlézt viadukt a pak jít volnou chůzí zhruba 10 minut.
Očekával jsem něco strohého a studeného, leč kýžený objekt mne velmi příjemně překvapil.
Nevelký areál samotného pivovaru působí autenticky, přestože jsem se později dočetl, že většina původních staveb byla stržena. Stejný dojem na mne udělala i roztomilá zahrádka.
V pivovarské restauraci jsem velice rychle zdomácněl. Interiér působil celkem historicky, avšak byl vybaven docela střídmě.
K jídlu bylo v nabídce několik pokrmů typu menu s polévkou, simultánně fungovala i objednávková kuchyně. Knedlíky plněné husím masem s červeným zelím byly skvělé. Ještě skvělejší bylo originál hylvátské pivo. V nabídce byla pouze světlá12°, ale ta se opravdu povedla.
Hořké tak akorát, zpočátku mi připadalo, že trochu vyčnívají kvasnice, ale jinak celkový dojem včetně náležité dochuti skvělý.
Z hylvátské restaurace jsem se do všedního života vracel osvěžen a pozitivně naladěn. Místní značka, která skončila již v roce 1940 se kdysi jmenovala Magnet. Něco na tom bude. Těžko se mi odtrhával půllitr od dychtivých úst….
Problém je ovšem s otvírací dobou. Do 14 hodin to však nestačí. Vedlejší kavárna je sice otevřena „až“ do 19 hodin, ovšem tam se pivo údajně nepodává.
Navíc chybí pivo v lahvích či petkách. To jsou všechno věci, na kterých bývá postaven obchodní úspěch jakéhokoliv pivovaru.
Pevně věřím, že toto vše hylvátský pivovárek dotáhne a bude prosperovat k všeobecnému blahu.