Léto 1997 jsem trávil poprvé na daleké Aljašce.

Naše loď Rhapsody Of The Seas brázdila tenkrát vody mezi poloostrovem Vancouver a jihovýchodní Aljaškou.

Krásné léto. Divoká příroda – hory, lesy vodopády a roztomilá městečka, jako z románů Jacka Londona.

A to pivo! V kanadském Vancouveru jsem míval povětšinou volno pouze dopoledne, přesto pro mne nebyl problém ochutnávat pivka z místní produkce pivovarů Granville Island, Shaftbury, Sleeman, Red Devil či Tree. Mým oblíbeným podnikem, který jsem navštěvoval pravidelně i kvůli oběda byl hotel Cambio, jehož stylový pub otvírali už v osm ráno.

A co teprve samotná Aljaška! Nejrozšířenější značkou tam byl místní Alaskan přímo z Juneau. Jinak v četných lokálních hospodách na čepu piva z mnoha míst Kanady či USA. V pondělky jsem míval na lodi volno a tak jsem v knajpách popíjel Mirror Pond, Glacier nebo Rainier do pozdních večerních hodin a kolem 23 hodiny jsem z oblibou telefonoval do ČR, kde místní občané teprve zahajovali svůj pracovní den.

Někdy v červenci 1997 jsem na stanici CNN zahlédl jakousi, pro mne tenkrát téměř surrealistickou reportáž o povodních ve Střední Evropě. Přístup na internet jsem tenkrát neměl, a tak jsem zbystřil, až mi rodiče poslali pár vystřižených článků z denního tisku.

V jednom z nich předseda jedné povodňové komise, shodou okolností jménem Vodárek konstatoval, že když se protrhne relativně blízká přehrada, tak bude celá  Hrabová dva metry pod vodou.

Na jiné fotografii veslovali v loďce dva železničáři blízko cedule Ostrava hlavní nádraží.

Domů jsem se vracel až v září, kdy již stav ohrožení skončil. Tenkrát však ještě bylo možno vidět stojatou vodu z rozvodněné Odry v Nové Vsi. Také jsem se dozvídal zpětně informace. Enormní škody na majetku a skoro 70 mrtvých. Nejhorší to bylo prý v obci Troubky, kde se stékají řeky Bečva a Morava.

Český národ však srší humorem i v situacích, které by k smíchu neměly být. Tak vznikla i vyfabulovaná zpráva o tom, že přímo v Troubkách zavraždili poštovní doručovatelku, která přišla vybírat vodné a stočné….

O pět let později, kdy jsem pracovní léto trávil pro změnu v Karibiku, povodně zasáhly Čechy. Tentokrát jsem za drahé peníze telefonoval do některých pivovarů se starostí o jejich budoucí existenci.

V roce 2024 se zdálo, že je naše země na další povodně dobře připravena. Meteorologické informace byly podávány s předstihem, takže zodpovědní pracovníci i samotní řadoví občané mohli podniknout potřebná opatření. Odpouštěly se přehrady a pytle se plnily pískem.

Bydlím na sídlišti Fifejdy 1 v ostravské čtvrti Mariánské Hory a Hulváky, což vnímám jako poměrně bezpečné bydliště. V sobotu jsem měl ještě naplánovanou cestu vlakem do Příbora a pak autem až na Hutisko Solanec, dokonce jsem kolem šesté odpoledne chvíli čekal na svinovském nádraží, pak však kolega volal a kulturní akci zrušil.

Nedělní ráno se zdálo být naprosto bezproblémové a dopoledne to tak ještě i vypadalo. Když jsem se však odpoledne procházel směrem k novoveské pivnici U Boříka všude stály policejní, případně hasičská auta a jejich posádky hnaly případné povodňové čumily zpět na zastávku u vodárny.

V onu dobu, kdybych to vůbec nečekal, bylo zaplaveno svinovské nádraží i Kaufland v Mariánských Horách.

Dokonce na druhý den se pod údajně minimálně stoletou vodou ocitla i část ostravské čtvrti Přívoz.

Já jsem i tentokrát zůstal na suchu. Avšak to jen co se týče prostředí. Jinak jsem hned v neděli vypil pár škopků u Segala na radost toho, že jsem to opět přežil.

Škarohlídové tvrdí, že kvůli změnám klimatu budou záplavy čím dál častější a intenzivnější.

Tak se vzdejme spalovacích motorů i neekologických elektráren.

Žijme zeleně a matka příroda nám to dle předpovědí za několik set let vrátí v podobě méně častých povodní.

Možná, že zase napadne v listopadu sníh a roztaje v březnu.

A možná, že zkrachují pivochemické koncerny, cena piva se upraví na snesitelnou míru a bude zase dobře na světě….