Správně se to píše „cloud“.

Když jsem před pár dny procházel prostorem mezi kolejemi VŠB a restaurací U zlatého lva, všiml jsem si nápadné izolované stavby.

Často tudy neprocházím, nicméně mne zaujalo, že v objektu se nalézá hospoda.

Možná, že jsem si to nikdy  neuvědomil, ale mám dojem, že jsem tento podnik nikdy před tím nenavštívil.

Pohostinské zařízení se jmenuje Klaud a je kupodivu otevřeno už od 10 hodin ráno. Normálně bych se sterilnímu nestylovému zařízení vyhnul, ale zaujalo mne beskydské pivo a Nachmelená Opice na čepu.

Název se mi zdál docela příhodný, neboť když jsem vešel do lokálu, vše bylo zahaleno namodralým oparem z kouře vodních dýmek. Mimoděk jsem zavzpomínal na dobu docela nedávno minulou a začouzené špeluňky, po jejichž návštěvě musel host na druhý den dát všechno své nakouřené prádlo do pračky. V mnohých pivnicích, o jejichž větrání se marně staral zanesený a nefunkční ventilátor bylo možno dostat mimo zahleněného hrtanu též něco jako zánět spojivek, kdy člověk vnímal nikotinem potaženou realitu přes svědící a pálící oči.

V Klaudu nic takového nehrozilo. Výpary byly vonné, nedráždili sliznice ani zrak a v šantánu nebyl ani nepřiměřený hluk. Klienti ke svým notebookům používali ohleduplně sluchátka a probíhala-li mezi nimi nějaká verbální komunikace, byla vedena polohlasem. Alespoň se mi to zdálo.

Beskydský ležák 11;  i Opice Ale 14° byly natočeny vzorně, mladá, dle mého názoru sotva plnoletá obsluha se snažila.

Dokonce mi byl nabídnut „Welcome Drink“ u příležitosti pětiletého fungování podniku. (štamprle s nějakou zázvorovou limonádou se stopovými prvky alkoholu).

Popíjel jsem Ostravici a přemýšlel. Před nějakou dobou tady fungovala hospoda zvaná Vagón. Myslím, že jsem tento nebo podobný podnik v blízkosti (možná, že to byla i nálevna U zlatého lva) v historii párkrát navštívil. Tenkrát jsem byl snad ve věku přítomných vysokoškoláků a hovořili jsme skoro stejným jazykem. Pamatuji si na geniálního notorika, který počítal třetí odmocniny ze zadaných čísel rychleji než kalkulačka a hodlal se hádat se svým profesorem o zakřivení vesmíru.

Hučící lokál bez mobilních telefonů a wi-fi.

V oné době měl občan pocit, že utekl alespoň na pár hodin tíživé realitě socialistických životních podmínek . V hlučícím pulsujícím šantánu se mohl příslušně uvolnit, ačkoliv i tam se nalézali aktivní Bretschneideři, kteří mohli příliš odvázaného svobodomyslného pivaře udat příslušným úřadům.

Dnes na sebe lidé vyzrazují vše dobrovolně prostřednictvím Facebooku, Instagramu, nebo Tik toku, takže je jakýchkoliv tajných agentů v hospodách netřeba.

Výběr piv je oproti minulosti enormní, mladší generace se však již holt baví jinak.

Možná nás staromilců čeká za pár dekád stylově vybavená rezervace.