Letos jsem v návštěvách oficiálních pivních slavností trochu polevil. Proto jsem se ke konci sezóny vypravil do nedalekého Bílovce.

Degustaci jsem zahájil přímo v pivovarské restauraci Beseda, kde čepují hned několik druhů místního Zobáka.

Trochu mne konsternoval název dvanáctky Radík. Připomínal mi lehce zvariovanou přezdívku nevyzpytatelného pohanského boha Radegasta. Naštěstí se ukázalo, že to je poctivý zobácký ležák, mimochodem velmi chutný.

Samotné slavnosti se konaly na nádvoří bíloveckého zámku. Po cestě jsem ještě míjel místní gymnázium, které bývalo kdysi známé tím, že se mu z nějakých důvodů přezdívalo „matematické“. A z těchto samých důvodů jsem já osobně nikdy neměl zájem o zdejší studium.

Za náměstím už vše nasvědčovalo, co se ve městě děje.

Zaplatili jsme 80 Kč vstupné a 70 Kč zálohu za firemní třetinku. Později jsem se dozvěděl, že do jiných nádob nebylo možno čepovat.

Využil jsem příležitosti, že se na festivalu objevil vítkovský Vikštejn. Ten jsem kdysi během tzv. Covidu pomáhal otvírat. 11°Vítek i 12°Vikštejn byly kvalitní moky a vhodně zahájily naši účast na slavnosti.

Jako další kus jsem zvolil Svrateckou 11°od brněnského Sterna. Rovněž dobré.

Na akci se začali shromažďovat lidé, naštěstí jsme si našli místo k sezení.

Je pravda, že horké počasí evokuje žízeň. Nic by se však nemělo přehánět. Ve stínu bylo přes 30°C a malé nádvoří se rozhodně ve stínu nenalézalo.

Nicméně bylo třeba nereptat a pokračovat v objevné konzumaci.

Co to je za pivovar Blue Frog? Použil jsem google a vyšel mi nějaký řemeslný pivovar v nedaleké Californii. Avšak to by třetinka světlé 12° nestála pouhých 40 Kč! Ledaže by to prospěchářsky dotoval zákeřný kandidát na prezidentský post v USA Donald Trump.

Nakonec se ukázalo, že se jedná o pivovárek létající vařící příležitostně v okolních pivovarech. Dokonce jako sládek byl uveden můj dlouhodobý známý Pavel Salay.

Usrknul jsem si s několika ip, avšak zůstal jsem věren ležákům. A co takhle dát si jedno flekovské černé? Tak jsem zamířil ke stánku Olbrew. Skutečný malvaz. Tomuhle říkat „flekovské“ bude již brzy skoro urážka. Sedlnická 13° byla ještě označena záhadnou spřežkou EMA. Nebylo to však žádné nové označení pivního stylu, nýbrž obyčejné jméno vnučky sládka, která se nedávno narodila. Napadla mne jízlivá myšlenka, zdali není někdo z rodičů černoch.

Na kyseláky moc nejsem. Tentokrát mne ale zaujalo gose od studénského Dejfa Salt + Pepper. Gose je kyselý druh piva z okolí Lipska, do kterého se přidává kuchyňská sůl. V případě Dejfa i trocha pepře. Poměry mezi jednotlivými složkami byly vymazlené a já si opravdu pochutnal.

Byl čas na zelnou polévku a druhý poločas plodného odpoledne a brzkého večera.

Po cestě k potravinovým stánkům jsem si všimnul, že u improvizovaného pódia, kde se prozatím žádný velký kulturní program neodehrával, probíhal jakýsi pivní kvíz. Usoudil jsem, že se účastní pár týmů, kterým pokládal organizátor otázky a určitě bděl nad férovostí soutěže, hlavně aby nebyl používán neférový internet.

Otázky byly celkem jednoduché, navíc u každé byly nabízeny 3 – 4 možnosti odpovědí. Kdybych to věděl dřív, mohl jsem vyhrát. Jen jsem si nebyl jist, který prezident USA uvařil v Bílém Domě pivo.

To nám to uteklo. Pivař se ani nenaděje a hned je půl sedmé. A to se začíná i lépe pít, neboť žhnoucí slunce s přicházejícím večerem trochu ustoupilo.

Tak ještě Skřítka z pivovaru Pod pralesem a ještě jednoho Vikštejna.

Pivní slavnost se mi líbila. Decentní nabídka piv, slušná organizace, snesitelné ceny a hlavně točení piva do skla, což na podobných akcích nebývá vždy zvykem.

Když jsme šli zpět na autobusovou zastávku uvědomil jsem si, že jsem úplně zapomněl na pivo pšeničné. Moc jej na akci nebylo, ale jedno točili zrovna u Modré Žáby.

Autobus odjíždí až za 40 minut, takže je čas na jednoho velkého Radíka v Besedě.

Napadá mne, že tak před 20 lety jsem se vracíval z podobných festivalů málem po čtyřech. Asi se ze mne stává na staré roky decentní pivař degustátor.