Před nějakou dobou jsem tady napsal článek o pivech s lichou stupňovitostí.
V 80. letech 20. století bývala tato piva celkem vzácnou zvláštností. Jedenáctky se vařívaly na Vysočině, v Jižních Čechách, na Plzeňsku a hlavně na severu ČSSR.
Někdy kolem roku 1985 komunističtí plánovači počali obohacovat i sortiment severomoravských piv. Vznikl tak 11° Opavar, 11° Vítek z Nošovic a pak i piva, která dobu krátkodobého výstřelku přežila jako např. Moravan, Šerák nebo Vsacan.
Dnes je lichá stupňovitost naprosto běžná a zdaleka se nejedná pouze o číslice 11 a 13. Běžně máme 15°, 17°, 19°, 21° a dokonce v opačném směru se vaří lehká „cyklistická“ piva 9°nebo dokonce 7°.
Povinnost uvádět stupňovitost výrobku na etiketě zmizla někdy kolem roku 1994, přestože samotné EPM je důležitý údaj, podle kterého se vypočítává samotná spotřební daň.
Onehdy jsem se v teplém sobotním dopoledni stavil na jedno do ostravské knajpy Sonáta. Uvažoval jsem o desítce, leč hospodská mi oznámila, že točí pouze Ostravar Radegast a Plzeň.
„Takže samé dvanáctky, “ konstatoval jsem, načež mne výčepní opravila:
„Plzeň je jedenáctka….“
Opět jsem čuměl, kterak se šíří dezinformace. Měl jsem docela žízeň a nechtělo se mi očividně uzmutou servírku opravovat. Prostě někdo do Sonáty přinesl mylnou informaci o plzeňské 11°.
Skutečné EPM Pilsner Urquell je 11,7%, což je číslo, které se pro spotřebitele přesně podle matematických zákonů zaokrouhluje směrem nahoru. Pro výpočet spotřební daně je to sice naopak, ale i tak neklesá hodnota zmíněného moku do nižší kategorie výčepních piv (do 10,9% EPM).
Představil jsem si, kterak si nešťastná nepoučená žena důvěřivě někde v Plzni objednává Prazdroj 11°.
Myslím, že ani tenkrát v polovině 19. století neměli Karel Joseph Napoleon Balling s Josefem Grollem žádné spory ohledně stupňovitosti přelomového českého piva.