Do příborské restaurace U čápa jsem se docela těšil. Zejména, když jsem věděl, že tam bude na čepu desítka z Pivojemu.
Někdy od roku 2009, kdy přestal fungovat příborský minipivovar Freud se do tohoto města pivo pouze dováželo s bližšího či vzdálenějšího okolí.
Freudovo pivo byla vskutku nápaditá značka a majitel a vrchní sládek v jedné osobě Richard (von) Lichtenberg se pár let skutečně snažil.
Bohužel asi nějak skřípala nájemní smlouva na prostory a údajně se tam objevila i nějaká plíseň. Tak tedy skončila jedna moravskoslezská pivní kapitola.
Dnes ve městě působí minipivovar Pivojem.
Pivo jsem měl možnost ochutnat pouze jednou z PET láhve, tak degustace čepovaného byly více než potřebná.
Okolí hospůdky U čápa není nikterak malebné. Ve výhledu dálnice a tovární komíny. Poblíž stejnojmenný penzion a podnik se skandinávským jménem JAAL.
Samotná restaurace je lehce suterénní, na první pohled upoutají stylové cihlové klenby. Interiér je vyzdoben cedulemi s logy současných, ale hlavně historických pivovarů. Takže nějaký čas lze strávit vědomostním autotestem, které pivovary známe, o kterých jsme alespoň slyšeli nebo o kterých jsme vůbec nevěděli. Nejvíce potěší, když byl pivovar zaniklý v 60. či 70. letech opět obnoven (např. Dvůr Králové).
Rovněž výběr piv je docela impozantní. Žádné profláknuté globální značky. Při naší návštěvě bylo v nabídce hned sedm druhů piv z malých a středních pivovarů.
Příborská 10° přišla k chuti. Osvěžující nahořklý mok mi docela připomínal paskovské Obecní. Na výčepní světlé slušné.
Oproti řemeslné desítce se hanušovický Keprník citelně prezentoval jako pivo víceméně průmyslové s poněkud učesanější chutí. Jinak ale docela pitné.
Příjemně na mne zapůsobila i světlá břeclavská 13°Kanec. Ve světlých 13° mám zálibu a tahle byla takový slušný průměr.
Vynechal jsem litovelský Černý citrón i 11°od stejného výrobce a dal si černou 12°. Lehký karamel a praženost. Solidní.
Dále podnik nabízel ještě 12° z Ostravice. Ať se dívám, jak se dívám, mám jasno. V nabídce samé ležáky! To je docela slušný počin. Většinou se v sortimentu podobně orientovaných hospod ležáky skoro ztrácejí a jsou nahrazovány speciálními mnohachmelovými svrchňáky nebo pivy výrazně nakyslými s ovocnými příchutěmi, což je dnes v módě.
Dále mezi pozitiva příborského Čápa patří umírněné ceny piv v rozmezí od 35 do 42 Kč, asi chutná kuchyně (ochutnal jsem pouze topinku s pikantní směsí) a pěkný pohled na čapí hnízdo, kde pravidelně probíhá krmení mláďat.
Bohužel, některá piva byla v době mé přítomnosti podávaná v nepřijatelné teplotě a podniku nesvědčí ani nepříliš agilní a zdvořilý personál. Dvě mladé nejspíš brigádnice se nejvíce věnovaly kouření a pokecu na schodech, zatímco hostům vysychaly prázdné sklenice.
Závěrem mohu shrnout, že pivnice U čápa je nesporně zajímavý a uvnitř jistě i útulný lokál s poutavou pivní filosofií.
Být mladší, uvažoval bych také o nějakém Lagerhousu….