Skončil jsem jednu ze svých posledních hodin na hudební školy a rozhodl jsem se, že si zajdu na jedno do Žíznivého Dromedára.
Pivo standardní, které v horku osvěží.
Nejprve desítka s kapkou medu. Normální, pitelné výčepní světlé. Med tam není moc cítit, možná však, že trochu snižuje přirozenou hořkost.
Světlá 12°je takřka čítanková ukázka dnešního ležáku, na který jsem již po celé dekády zvyklý. Myslím, že Dromedárovy várky jsou chuťově vyrovnané a konzumenta vždy potěší.
Když jsem usrkával z třetinky s mandarinkovou 10°vstoupili do poloprázdného lokálu (většina hostů seděla venku) dva neznámí muži, od pohledu pivaři se služebním posláním.
K mému podivu hned zamířili k mému stolu.
Naštěstí jsem vzápětí, i podle jejich firemních triček poznal, že se jedná o zástupce pivovaru Padochov, se kterými jsem se seznámil už před mnoha lety.
Dotyční, ještě s poměrně početnou suitou většinou každoročně okupovali vybrané stánky na populární zimní akci Táborská Pivní Pečeť. Tenkrát ještě fungovali jako domovarníci, ale již si aktivně připravovali půdu pro vlastní licencovaný minipivovar.
Setkání s těmito nadšenci jsem se vždy trochu obával, neboť nikdy nechodili pro pivo daleko a měli v oblibě zejména ty alkoholicky silnější značky.
Dobrá zpráva je, že padochovský pivovárek funguje a že se tam 29.6. konají nějaké pivní degustace.
Je to trochu z ruky, ale uvidím, jak se situace vyvine….