Procházka drahou Prahou

Plán byl jasný. Doplnit si vzdělání a navštívit pár, pro mne dosud neprozkoumaných pražských pivovarských hospod.

V našem hlavním městě se nijak moc nevyznám, neboť celý život bydlím pouze ve městě vedlejším.

Přesto však vím, kde leží Vodičkova ulice. Tam se kdysi za minulého režimu nalézala snad jediná certifikovaná čínská restaurace v tehdejší ČSSR. Už dopoledne je v ulici čilý ruch a já postupuji směrem k orientačnímu číslu 20, kde se má nacházet restaurační pivovar (pivovarská restaurace) Bohemian Goose.

Po levé straně zahlédnu známý objekt. Ano. Je to někdejší Branický sklípek, kde jsem často zacházel počátkem 90. let na škopek světlé nebo černé 12° a též na tenkrát ještě vyráběný 14° Speciál. Hospoda stále jede, zdá se, že ve stejném stylu. Přátelský výčep a pivo na stojáka venku. Dnes se to jmenuje U Jiráta a dáte si tam pivo za dnes slušné ceny. Nevím, kde v okolí bych sehnal desítku za 39 Kč.

Chvíli uvažuji, ale nakonec vtíravou myšlenku rutinovaně zapudím. Braník už dlouho nepiji. Navíc se vyrábí ve Staropramenu a nemá vůbec žádnou chuť.

I následné pokračování trasy mi připadá velice povědomé.

Ovšem! Tady jsem přece asi před 30 lety příležitostně navštěvoval Novoměstský pivovar. Historický objekt byl pro pivařem skoro bludištěm, já jsem však vždy trefil na Šalandu, kde čepovali každý den od 10.00 do 12.00 tamní pivo za už tenkrát neuvěřitelných 10 Kč.

Po létech uzavření podnik opět ožil pod jménem Česká Husa.

Před polednem byl lokál skoro prázdný. Interiér vypadá krásně a vládne mu impozantní pozlacená pípa. V podobném stylu je vedený například brněnský Pegas.

Světlá 10°Husťan přijde po ránu k chuti. Ano. Pivo má být hořké a to je tato desítka tak akorát. Podobně chutná i 12°. Prostě klasický český ležák. Černé je na můj vkus trochu více nasládlé.

Podnik nabízí hlavně kachní a husí speciality, ale já jsem z hotelu řádně nasnídaný, takže této gastronomické služby nevyužiji.

Nejvíce se mi však líbí místní servírka, kterou jakoby tady někdo zapomněl v 80. letech. Asi padesátiletá, očividně hospodou protřelá žena ovládá základní anglická slůvka z tematického okruhu „V restauraci“ , jinak se se skupinkou britsko-amerických pivařů baví výhradně česky.

Pěkné a zábavné posezení. Ale je třeba jít dále.

Prodírám se davy turistů před Orlojem a v úzkých uličkách. Přiblížím se k restauraci U Týna, která se ještě v 80. letech jmenovala U Staré radnice a já tam chodil na holandský řízek a na Gambrinus za 3 koruny. Dnes tu nechutný Staropramen přijde na celých 140 Kč!

Podobné ceny jsou i v okolí, občas však narazím na pozitivní výjimku. U kata vyjde půl litr Plzně na 69 Kč, v tradiční knajpě U Vejvodů dokonce na neuvěřitelných 57.90 Kč. Ještě existují u nás slušní lidé.

Zaráží mne, že se pohostinská sféra za posledních cca 35 let ještě nenaučila správnou pivní terminologii. O světlém pivu doposud trvrdošijně referují jako o „Light Beer“, což je spisovně pivo lehké (Miller Light – fujtajbl) a správně se má užívat slovo „Pale“ (bledé).

Mou další zastávkou je Automat Matuška na Dejvické ulici.

Podnik je to asi docela čerstvý a sází na styl někdejších, zejména pražských bufetů-automatů, jako bývala například legendární Koruna na Václavském Náměstí.

Nápad dobrý. Zařízení už dnešní moderní, dávno minulá léta však připomínají třeba retro bílé kachličky na stěnách.

Teplá sekaná je celkem chutná a cca 150 g s chlebem a hořčicí přijde na 140 Kč. Není divu. Jsme přece v hlavním městě.

Samotné pivo Matuška z Broum je zárukou kvality. Dávám si klasický 12°ležák, který nemá žádnou senzorickou chybu. Dále jsou na čepu oblíbené matuškovy značky jako California nebo Zlatá Raketa. Pochopitelně, že za kvalitu je třeba si připlatit.

Po cestě zpět na zelené metro A ještě objevím Café Záhora, kde k mé radosti točí stejnojmenné pivko z Kněžiček, které bych asi jinak těžko sháněl.

Desítka hluboce hořká a chutná. Škoda však, že ji čepují do nestylové čtyřdecové sklenice na stopce. Zastesklo se mi po hučícím šenku s orosenými půllitry.

Následné Únětice 10,7°mi už po Záhorovi kupodivu moc nejedou.

Poslední mou zastávkou je malostranský pivovárek Mikuláš. Celkem útulná hospůdka na velice exponovaném místě poblíž Malostranského Náměstí.

Už jsem toho dne poněkud předegustovaný a tak se snažím o objektivní hodnocení světlého ležáku Slavovar. Až ve druhé půlce sklenice mi dojde poměrně zajímavá jemná příchuť.

Ještě jednoho chutného stouta za 99 Kč a je čas odkráčet na divadelní produkci do Harfy.

Praha je stále velice pohostinná a chce to jen vydělávat více peněz.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>