Březnovou volbou sládků je polotmavý speciál nazvaný Poutní.

Tentokrát prý společnost Asahi spolupracovala s našimi pěti klášterními pivovary, aby společně uvařili něco religiozního.

V klášterech se pivo vařilo od nepaměti. Letopočty založení těchto pivovarů bývají někdy dokonce jen trojmístné. Uvážíme-li však fakt, že údajně nejstarším doloženým pivovarem v Evropě je německý Weinhenstephaner (zřízený Benediktýny v roce 1040), jednalo se spíše o letopočty založení samotných klášterů.

Poutní speciál je spodně kvašený, což možná poněkud popírá svrchní původ historických klášterních piv. Na druhé straně je si však třeba uvědomit, že tento mok je vyráběn komerčně, sezónně a určitě nemá ambice legendárních trappistických piv.

To, čím se Poutní odlišuje od běžné produkce piv v PU je použití nakuřovaného sladu a mimo jiné též speciálního sladu pro výrobu klášterních či jiných speciálních piv Abbey.

Poutní má EPM 13,5% a obsah alkoholu 5,5. Toto jsou slušné hodnoty. Pivo je zvláštní, silnější, ale pro běžné konzumenty stále ještě pitelné.

Díky výrobní technologii a užitých přísad Poutní disponuje poměrně výraznou hořkostí, která je však zčásti pouze iluzorní, neboť výrobce ve skutečnosti uvádí pouze 32 IBU (tipoval jsem minimálně 38).

Prvky nakuřovanosti jsem ucítil snad jen proto, že jsem byl informován o jejím použití.

Tělo poloplné, všudypřítomná, bohužel poněkud prázdnější hořkost, doznívání krátké a poměrně fádní.

Jako pivo docela pitné, avšak za nějaký mimořádný speciál bych je nepovažoval.

Uvidíme, jakým dalším klášterním truňkem nás Asahi (a dalších našich pět pivovárků) překvapí příští měsíc.