Pivo zázvorové nám bylo po léta odpíráno. Přitom určité množství tohoto zdraví prospěšného koření do některých speciálních piv rozhodně patří.

První pravý „zázvor“ jsem pil zřejmě v hodonínském Kuncovi.

Od té doby jsem se „gingeru“ nevyhýbal doma ani v zahraničí.

Ještě dříve jsem zjistil, že v Americe (a možná i jinde) znamená „Ginger Ale“ nápoj bez alkoholu, něco jako náš tonic.

V ostravském Hobitu vaří hodně druhů piva. V současnosti je na čepu výčepní světlé, ležáky světlé i tmavé, extra hořké, speciál Svatý Martin a navíc i jeden zázvorový ejlík nazvaný po místním štamgastovi Kuzmovi.

Jako u jiných piv i u zázvoráku záleží na kvalitě přísad, na poměrech mezi jednotlivými surovinami, varnými postupy apod.

Asi nejvýraznější zázvorové jsem popíjel v Pacově, v olomouckém Kopečku sládek nespoléhal na hotové extrakty a zázvor si sám strouhal.

Hobitský zázvorák je zvláštní. Výchozí silici nelze přehlédnout už ve vůni. Prvním mým dojmem byl poněkud nižší říz. Někdy bývají zázvorová piva nasládlá – hobitovský Kuzma má hořkost akorát.

Je zajímavé, že při degustaci tohoto 11° produktu se mi asociačně vrátil horký slunný den na ostrově Jamaica v létě 1989, kdy jsem hasil žízeň právě Ginger ejlem a byl jsem překvapen, že nápoj neobsahuje vůbec alkohol.

Zázvor strýce Kuzmy mi totiž trochu chutnal jako zmíněný soft drink. Nebo spíše, jakoby do hotového hořkého piva někdo nealkoholický Ginger Ale nalil.

Dopití půllitru mne nestálo žádné přemáhání, přesto degustační zážitek nebyl v tomto případě nic moc.

Asi bych se potřeboval v zázvorácích více zorientovat, ale někdy spoléhám na první kontakt.

Kuzmovo zázvorové pivo je určitě možno okusit jako zpestření sortimentu, nic extra ale od něj neočekávejte.