Degustačních soutěží a jiných podobných akcí, které mají hodnotit kvalitu zejména tuzemských pivních značek je u nás plno. Někdy však české pivo bývá předmětem i zahraničních tematických anket.
Nedávno proběhla takováto anketa v na stránkách mezinárodního bulletinu Taste Atlas. Autoři článku, který výsledky tohoto průzkumu komentuje se však tentokrát zaměřili na naše pivní značky, které v anketě propadly.
Správce Taste Atlas upozorňuje, že se snaží vyhýbat hlasování různých botů nebo lokálních patriotů, avšak osobně si nejsem jistý vypovídající hodnotou podobných průzkumů. Zejména když jsem se nedočetl, která piva byla takto hodnocena nebo rovněž mi chyběla informace o počtu respondentů, případně jejich rozdělení podle věku, pohlaví apod.
Úvodem je třeba předeslat, že i ta nejodpornější česká piva získala od 3,2 do 3,8 bodů z 5 možných, čili bych neřekl, že by se jednalo o nějakou příkladnou odpornost.
Jako třetí nejhnusnější pivo bylo vyhodnoceno to ze Znojemského Městského pivovaru.
Nám starším stále docházejí některé asociace ze 70. a 80. let, kdy bylo znojemské pivo opravdu ukázkovým samoserem, jehož degustace uvedla zkušeného pivaře do stavu střevní pohotovosti, později případně do katatonické deprese.
Tenkrát vůbec byla cesta na Jižní Moravu za lokálním pivem kombinací bobříka odvahy s projevy ryzího masochismu. Slova jako Znojmo, Jarošov, Břeclav, Ostroh nebo Olšavan patřila mezi zakázané výrazy ve slovníku pravověrných milovníků sladovo-chmelového nápoje.
Dnes je však situace naprosto odlišná. Znojemský pivovárek vaří hlavně kvalitní ležák a tak se již nemusí stydět za svou dlouhou tradici sahající až do dávného letopočtu 1363. Nenapadá mne nic, proč by mělo být dnešní znojemské pivko odporné.
P.S. Když před cca 15 lety podnikl koncern Heineken komerční útok na některé naše pivovary, zakoupil i znojemskou provozovnu, kterou vzápětí uzavřel. Značka však zůstala a začala se vařit v Brně. Uvidíte-li někde logo s nápisem Hostan, vězte, že toto už nemá s městem Znojmo nic společného.
Na druhé příčce odpornostního žebříčku se umístilo pivo s názvem Březnický ležák.
Tady ale pozor! Nejedná se v žádném případě o supermarketového plastového Březňáka, mimochodem další produkt velkochemičky Heineken.
V tomto případě jde o originální pivo z Březnice u Příbrami, které se vaří bez delší přestávky už od roku 1506.
Někdy v polovině 80. let jsem březnický lahváč objevil na pražském hlavním nádraží a velice mne zaujal, takže o pár měsíců později jsem již do Březnice podnikl degustační výpravu.
Počátkem 90. let byl pivovar zprivatizován a zahájil svou moderní historii pod značkou Herold.
Myslím, že to byl jeden z našich prvních pivovarů, který po mnohaleté přestávce představil svým zákazníkům pšeničné pivo.
Herolda jsem na Severní Moravě běžně neviděl a tak jsem odkázán pouze na sporadická setkání. Postupem času se tato značka „normalizuje“ a obávám se, že i trochu ztrácí svou chuť, přesto bych byl s přívlastkem „odporné pivo“ poněkud soudnější.
Nakonec udělený titul „Nejodpornější české pivo“ není tak úplně od věci. Získal je další, dosud čile fungující heinekenovský pivovar Starobrno.
O tomto velkém pivovaru, který jako moderní provozovna funguje už od roku 1872 bylo už řečeno i napsáno skutečně hodně. Většinou ovšem v té negativní rovině.
Starobrno bývalo už za minulého režimu hromosvodem posměchu, zejména pivařů z té české strany republiky. I dnes je net plný zábavných obrázků, kupříkladu jak dva muži synchronně močí do pivovarské varné nádoby s podtitulkem „Jak se vaří Starobrno“.
Je to už nějaká doba, kdy jsem byl firmou Heineken Česká Republika pozván do brněnského pivovaru na tiskovou konferenci (s rautem) u příležitosti zprovoznění nového mikrofiltračního zařízení, který měl nahradit rutinní pasterizaci a „oživit“ klasickou značku.
Musím konstatovat, že máte-li žízeň a narazíte na dobře ošetřené tankové Starobrno, nemusíte se nikterak obávat jakýchkoliv zdravotních následků.
Takže toto byla hodnocení nejhorších českých piv, která údajně cizincům nechutnají.
Mám tušení, že na opačné straně ankety bude dominovat PU a Kozel.