Již před svátky jsem si všiml loga vojkovického Koníčka na budově jedné, kdysi tradiční hospody.

Restaurace V Zátiší byla v 80. letech knajpa 3. cenové skupiny, kde točili „topolčanskou“ plzeň za 3.90 Kčs. Moc mi to tam nejelo, tak jsem raději chodil do blízkého šíleného podniku 4. cenové skupiny Na kopečku (dnes klub Rockhill), kde podávali o 1.10 Kčs 12° Zlatovar.

V 90. letech Kopeček na dlouho zavřeli, což byla škoda, neboť mi tam pivo dost chutnalo, Zátiší ovšem jelo furt.

Údajně objekt zakoupila nebo si pronajala někdejší česká hvězda německého hard porna Olina. Mám dojem, že podnik se nějaký čas jmenoval U kocoura a že tam snad vařili i obědová menu.

Nedávno objekt osiřel, avšak logo Koníčka dávalo naději.

Včera jsem znovuotevřený  podnik náhodně navštívil. Zpočátku jsem si myslel, že je zavřeno. Logo vojkovického piva nesvítilo a přes okno jsem registroval pouze matné světlo. Chyběla jakákoliv cedule s případným názvem staronové provozovny. Jen z boku byl na obvodovou zeď domu umístěn plakát, který ukazoval, že do hospody za roh je to 10 metrů.

Hmm. Do hospody…

Uvnitř stále svítila vánoční výzdoba a prostor se topil v možná intimním, avšak na poctivou nálevnu úplně nevhodném pološeru.

Upoutal mne rovněž vzduch vonící po třešňovém tabáku. V provozu bylo hned několik vodních dýmek.

Logo naštěstí nelhalo. Na čepu byl Ryzák 11° a Grošák 14°. Mladý výčepní, který vůbec jako rutinovaný výčepní nevypadal mi naštěstí natočil slušný půllitr 11° za 42 Kč. Pár lidí v šantánu popíjelo i silnější verzi Koníčka.

Jednomu hostovi, který byl zabrán do svého notebooku dokonce přinesli z kuchyně něco, co vypadalo jako normální klobása.

Interiér restaurace se po letech moc nezměnil. Místnost s výčepem a vedlejší extrovna. Akorát chybělo útulné světlo a hlučící konzumující hosté.

Nájemci to zřejmě myslí dobře, ale já osobně to na dlouho nevidím.

Jsem sice náročný i na pivní značky a vždy volím alternativu, ale rovněž dávám přednost výčepům, kde se cítím jako zamlada.

Proto třeba Shothouse na rohu Nádražní a Českobratrské navštěvuji pouze velice sporadicky, i když mají na čepu chutného Ogara a místo toho raději zajdu do Rady nebo do Helbicha, kde mám z posezení v mém domácím prostředí lepší pocit.

Marná sláva. Pivo v naší zemi nezahyne, ale bude se konzumovat v jiných podmínkách.