Jedná se o vskutku magické datum. První den nového kalendářního roku bývá plný siláckých předsevzetí i očekávaných nadějí.
Pro mne býval tento den povětšinou probuzením z alkoholového běsnění do střízlivé reality.
1. ledna 1982 jsem ve velice časných (spíše ještě nočních) hodinách podnikl pěší cestu z Hlučína až do domovských Mariánských Hor. Přestože jsem byl při pochodu celkem příčetný, přesně jsem si tuto trasu již nikdy nedokázal vybavit.
O rok později jsem se 1. ledna vzbudil v jakémsi opavském bytě vedle neznámé nehezké ženy, o níž jsem si pár vteřin panicky myslel, že se jedná o lstivého homosexuála.
Za rok jsme s veselou společností slavili na chatě v Žimrovicích, kde jsme popíjeli 58% slivovici.
Většinu novoročních rán jsem však strávil pracovně doma i v zahraničí.
Na palubách zámořských lodí společnosti RCCL bývala vždy 1. ledna v 8 ráno sloužená mše, na které jsem doprovázel věřící při zpěvu na klavír. Jednou se stalo, že když přítomný duchovní uviděl mou tvář lesní barvy, poslal mne raději spát.
S přibývajícím věkem však dávám dnes přednost silvestrovskému posezení před TV obrazovkou s úpadkovou zábavou a příští ráno tak vstávám s čistou hlavou a pozitivní energií.
Letos jsem strávil silvestrovský večer na chalupě v Palkovicích u vrcholu kopce Kubánkov.
Dopoledne následujícího dne se v sousedství konala každoroční akce výstupu přímo na tento kopec s občerstvením, reprodukovanou hudbou a stylovou vatrou, kolem níž by se mohlo klidně posadit všech 12 měsíčků (kdysi 13 s tím, dnes už zrušeným Měsícem československo-sovětského přátelství).
Ráno hustý déšť přešel ve sněžení, tak byl Nový Rok zabarven doběla.
Příliš romantické to nebylo, neboť nemrzlo a napadaná sněhová pokrývka se poměrně rychle měnila v bláto.
Nicméně jsme se odpoledne vydali po lesních cestách do obce Dolní Sklenov, kde jsme navštívili pivovarskou hospůdku U štamgastů.
Bilancoval jsem, že to bude za měsíc už plných 20 let, kdy jsem navštívil nový hukvaldský pivovárek poprvé. Sebral jsem tenkrát v Ostravě pár kumpánů a vyrazili na poznávací výpravu.
Ve stylové nálevně jsme se nesetkali pouze s novým pivem na naší tehdejší ještě celkem nerozvinuté pivovarské scéně, ale také s lokálním managementem, s nimiž jsem v kontaktu doposud.
Nechali jsme si natočit i nějaký vzorek do petky, avšak ten se do našeho návratu do Ostravy změnil ve zvětralou kozu.
Rok 2024 mi začal, co se týče piva, velmi nadějně. Výčepní 10,5° i 12°ležák mi velice chutnaly. Svébytné, řemeslně dokonalé a navýsost pitelné moky. Pryč je zvláštní zatuchlost, která bývala kdysi sice pro hukvaldské pivo charakteristická, avšak s postupem doby se stávala čím dál více nežádoucí.
Pivko se dobře popíjí i v příjemném, tradičním prostředí, ve kterém se i přespolní pivař musí cítit jako doma.
Polotmavá 14° si i po dvou dekádách drží svou chuť i kvalitu.
K chuti přišla i speciální výroční 20°, truňk se zvláštní sladkohořkou příchutí, který je ale radno užívat pouze jako aperitiv.
Když jsme již odcházeli na autobus, dorazil do lokálu šéf Vajt (White) a tak došlo i na nezbytnou štamprličku destilátu.
Dolní Sklenov mi opět udělal radost a posílil mé přesvědčení, že pivovarníci ani samotní pivaři budou držet spolu a přemohou zlověstné intriky nepřátelských politiků.
Happy New Beer!!