Přemýšlím, že už to bude přesně 20 let, co jsme jeli do Vsetína otvírat nového Valáška. Nebo snad 21?

Regionální pivovar Vsacan založený v 17. století neustál novou dobu a i přes plánované investice z USA svou činnost počátkem tohoto století ukončil.

Vzápětí začal fungovat nový minipivovar Valášek.

Dnes už je Valášek zavedená firma s přijatelně velkým výstavem a z jeho výrobky se můžeme setkat v blízkém i vzdálenějším okolí.

Onehdy mne v Kurníku upoutal světlý Valáškův speciál Jalový Optimista.

Dnes se přidává do piva kdeco, ale o jalovci jsem ještě neslyšel. Okamžitě mi došla asociace, že Optimista může chutnat jako pivo s ginem.

No co? Zvrhlíci u nás lijí do piva rum, snad i jiné lihoviny a po domácku si vyrábějí specifické long drinky jako je „magické oko“, či „žabinec“.

V prasárnách se meze nekladou, tak i u nás už zdomácněl Radler říznutý ovocným džusem a stále vzpomínám na Meklenbursko, kde bylo v oblibě pivo smíchané se sektem.

Naštěstí Jalový Optimista byl úplně jiný případ. Řízný sebevědomý mok o mých oblíbených 13% EPM mne vůbec nezklamal. Naopak jsem si vychutnal jeho osobitou, přičemž však nikterak vnucující se chuť, kvalitní sladové tělo i střídmou, leč plně účelovou chmelovitost. Pitelnost určitě na jedničku s hvězdičkou.

Stopy jalovce jsem skoro necítil, až jsem si je musel domýšlet. A kdybych o něm nevěděl, ani by mne to nenapadlo.

Mám radost, že Valášek jede a neusíná na mlátě. Chutnají mi jeho ležáky, občas i svrchně kvašené speciály – potěšilo mne před pár lety i historické pivo Vsacan 11° s dobovou etiketou, které mi připomnělo mé mládí.

A ten Optimista je přece jen více jalovcový než Jalový……