Bylo krásné slunné odpoledne a já kolem 13.30 stanul před terasou pivovaru v Heřmanicích.
Tento podnik mám docela rád a jeho pivu fandím. Byl jsem velice rozhořčen, když tato pivovarská restaurace před časem na chvíli přerušila provoz.
Toho dne jsem neměl příliš času, tak jsem zamířil v výčepu na jedno rychlé.
Původně jsem chtěl vypít pivo na stojáka, nakonec jsem však zjistil, že v lokále není příliš hodně hostů, tak jsem zasedl ke stolu, který byl blízko od pípy a objednal jsem si jednu 11° s tím, že jí hned po obdržení zaplatím.
Mladá servírka si rutinovaně připravila hned dva půllitry a do obou začala točit pivo.
To nevypadalo dobře. Již jsem v Heřmanicích bohužel zažil nepřípustné slévání piv a tato situace naznačovala, že může jít o podobný výstřelek.
Výčepní však nechala piva roztočená a zasedla k vedlejšímu stolu, kde se pustila do konzumace jakéhosi pestrobarevného salátu.
K mému překvapení tak učinily i její dvě kolegyně.
Restaurace se najednou ocitla bez obsluhy. Stejně bezprizorně vypadala i má piva. Kolem výčepu se motaly ještě další dvě ženy, nejspíš pracující v kuchyni, ale ty zřejmě neměly k pípě přístup.
Připomenulo mi to situaci z léta 1988 v NDR, kdy se zavalitý výčepní v plné hospodě posadil vedle pípy a s tupým pohledem na žíznící hosty konzumoval jakousi konzervu.
Napadlo mne, že možná je to výdobytek jednání s místními odbory. Ale proč vypadla obsluha hned všech tří zaměstnankyň?
Rozhodl jsem se jednat, neboť vypadalo, že onoho salátu bylo celkem hodně a jeho konzumentky během jídla ještě živě konverzovaly.
Mohl jsem zvolit nevoli, ironii nebo asertivní diplomacii. Třetí cesta se mi zdála nejvhodnější.
Úvodem jsem popřál strávnicím zdvořile dobrou chuť a pak jsem je požádal o šnyt, neboť spěchám.
Jedna s obsluhujících vstala a nabídla mi 12°, která údajně pěnila méně. Poté mi natočila krásnou hladinku na jeden zátah, přičemž rozlila minimálně další 2 deci piva, což hospodští nedělají ani nevidí rádi.
Její snahu jsem ocenil několikakorunovým zpropitným.
Osobně nejsem velký příznivce odpolední siesty, jak jsem ji zažil v Itálii nebo v Jižní Americe, ale uznávám, že odpočinek má něco do sebe.
V žádném případě však není přípustné udělat si siestu nebo jídelní pauzu u rozčepovaného piva.