459 metrů vysoká hora Říp je českým kultovním a poutním místem.
Legenda o praotci Čechovi se zrodila zřejmě z pera kronikáře Kosmase, v roce 1126 byla na Řípu postavena románská rotunda, která s různými stavebními úpravami vydržela dodnes.
Vždy jsem měl dojem, že stejně jako pravověrný muslim by měl alespoň jednou v životě dorazit do arabské Mekky, český vlastenec by měl vystoupat na historický národní kopec.
Během 61 let svého života jsem viděl kus světa, vylezl na různé hory, navštívil pohoří Alpy, Kavkaz, Andy či Himaláje.
Přesto mi Říp v Českém Středohoří stále unikal.
Tak jsem se rozhodl a 26. 10. jsme s přítelkyní dorazili do Roudnice nad Labem, což je výchozí bod k dotyčnému cíli.
Roudnice, co se týče piva, nic moc. Spíše mne zaujalo lokální víno. V okolí se nalézají hned tři vinařské oblasti. Jak jsem pochopil, roudnická, mostecká a žernosecká. Vína z onoho kraje vypadají docela vzácně, neboť je například v Ostravě marně sháním po různých vinotékách.
Rovněž v Roudnici je k dostání většinou víno z Jižní Moravy. Hlavně co se týče vína čepovaného. Vedle zahraničních značek však můžete zakoupit i láhve přímo ze severu Čech. Člověka napadne, jak se může dařit vinné révě tak blízko ekologicky škodlivých lokalit, avšak jedná se o velice úrodný kraj, což je vidět na polích i ovocných stromech v krajině.
Cesta na Říp není pro trénované turisty nikterak namáhavá. Z obce Rovné se jde po modré značce po asfaltové cestě, kde je naštěstí zákaz vjezdu motorových vozidel. Druhá polovina trasy je trochu strmější a na cestě se objevují i kameny. Přesto bych výšlap na Říp označil jako vcelku pohodový.
Po cestě na nejčeštější místo jsem zaregistroval ukrajinského řidiče autobusu a vietnamského potravináře,
V Rotundě sv. Jiří můžete za 50 Kč zhlédnout krátký dokument o vztahu Čechů k někdejší sopce. Svůj význam měl Říp hlavně v době obrození v 19. století, kdy se na něm pořádaly tábory lidu.
V restauraci na vrcholu čepují docela slušnou cvikovskou desítku do plastových půllitrů. Je podivuhodné, že od dob Praotce Čecha ještě není do objektu přivedena voda.
Zpáteční trasa byla jasná. Po červené značce směrem na obec Ctiněves. Ze začátku trochu sešup plný kamení a kořenů, což je však kompenzováno nádherným výhledem do krajiny. Po cestě je možno sbírat chutná jablka nebo ořechy.
Podřipský minipivovar ve Ctiněvsi je umístěn na kraji obce. Otevřeno má ve všední dny v 16 hodin.
Malá útulná hospůdka. Na čepu 5 druhů místního moku.
Světlá 11°je klasický český ležák. Příjemně nachmelený s přírodním řízem, harmonií chuti a slušným dozníváním. Nechybí ani trochu chlebovitosti.
Překvapila mne rovněž 11°polotmavá. Nebyla příliš karamelová, působila celkem hořkým dojmem a lehkou pražeností.
Na scéně viselo pár diplomů a ocenění ctiněveského piva. Zaujalo mne první místo v soutěži pšeničných piv. Je nutno ochutnat. A opravdu! Pšeničňák jako z pivovarské čítanky. Troška banánu, ale jinak docela lahoda.
Svrchní 10° mi také chutnala. Hodně hořká, ale kombinace chmelů nepálila na patře, jak bývá často zlozvykem našich ejlů.
O něco chmelově výraznější byla svrchní 14°.
Hodil jsem pokec s místními hosty a panem šéfem a příjemný podvečer jsem završil ještě jednou 11°.
Pivovar funguje od roku 2013 prakticky na obecní úrovni. Prodají sud či petku tomu, kdo si přijede nebo objedná. Žádná stálá výrazná odbytiště.
Myslím, že je příjemné spojit pouť správného vlasteneckého Čecha s návštěvou ryze českého pivovárku.