Lidé se často ptají jak dostala hobitovská desítka Kunětický Hejkal své jméno. Tak to bylo tak: 

Dopoledne prvního dubna 2008 jsem trávil v motorovém vlaku na cestě do Beskyd, když tu mne napadlo, že jsem toho dne ještě nikoho nevyvedl Aprílem. Nenapadlo mne nic lepšího než že jsem rozeslal SMS asi osmi hobitovským štamgastům, ve které jsem jim sděloval, že v 16 hodin bude na čepu speciální pivo Kunětický Hejkal. Dodnes nedokáži vysvětlit kterak mne tento bizarní název napadl, ale jak z historie víme, všechny geniální myšlenky jsou až podezřele jednoduché. Tipoval jsem, že na takovou blbost nemůže nikdo naletět. Naletěli všichni. V pět odpoledne jsem vkročil do Hobita a uvítal mne sbor napálených, kteří přišli do svého oblíbeného šenku na Hejkala. O aprílu pochopitelně nevěděl ani personál, takže pointa žertu byla dvojnásobná. Nicméně Jirku Štverku za pár měsíců napadlo, že bychom mohli Hejkala opravdu uvařit a dát ho na čep 1.dubna 2009. Štverka uvařil pivo a já vymyslel legendu. Samozřejmě, že v ní z 80% blafuji, nicméně jsem zaskočil pár historiků a dokonce mne oslovila jakási studentka, která potřebovala získat nějaké informace o Hejkalovi do své diplomové práce.Prvního dubna 2009 reagovali štamgasti na mou SMS povětšinou sdělením, že opakovaný vtip není vtipem. Pak přišli do Hobitu, kde byl na čepu Kunětický Hejkal, který je tam dodnes…….

Legenda a píseň:

Ačkoliv městečko Velké Kunětice (Gross Kunzendorf) získalo várečné právo již roku 1559, nejslavnější kapitola místního pivovaru se začala psát až roku 1607 s příchodem mladého agilního sládka Viléma Podružného z Písečné. Tento zanícený pivovárečník, který pár let po vyučení vařil pivo v Polsku a Německu pozvedl úroveň chmelového moku v Kuněticích k neočekávaným metám. Jeho silné pšeničné pivo Chrabrý Dudek které počal vyrábět krátce po svém příchodu si získalo své stoupence i v sousedních obcích a Podružný jej za odměnu 38 grošů míšenských vařil na objednávku i v sousedních Supíkovicích (Geierstadt). Jelikož sám pocházel z chudých poměrů, sociálně soucítil s lidmi, pro něž větší množství chutného piva bylo cenově takřka nedostupné. Proto se na jaře 1609 rozhodl v kunětickém pivovárku vařit vedle své známé značky též pivo, které si mohla dovolit pít i obecní chudina. Recept byl Podružného výrobním tajemstvím, ale z dochovaných zdrojů je zřejmé, že se jednalo o pivo ječné s výraznou chmelovou vůní a sladovou chlebovitostí o síle zhruba naší současné desítky. Legenda tvrdí, že si vynalézavý sládek dokonce, skoro 250 let před dánským biologem Hansenem sám v primitivních podmínkách šlechtil vlastní kvasnice.

Původně svůj výrobek chtěl nazvat revolučně „Kunětický Kacíř“, což však bylo v době aktivních čarodějnických procesů na šumpersku a jesenicku značně riskantní, stejně jako plánovaný název dalšího, tentokrát tmavého piva, které mělo mít jméno „Dunkel Tunkel“ na počest kunětického sedláckého rebela Fabiána Tunkela popraveného roku 1608. Výsledné označení „Kunětický Hejkal“ se široce ujalo, i když dnes není jasné, kterak název vznikl. Dobové prameny tvrdí, že Hejkalem byl nazýván obecní hrobník Jindřich Špindíra, který díky nadměrnému holdování alkoholu zešílel a několik let řádil v místních lesích, je však možné, že pivo získalo své jméno podle rychtáře Schmoltze, který byl po většině Slezska známý jako neuvěřitelný osel. Během třicetileté války byl kunětický pivovar zničen žíznivými vojsky švédského generála Arnolfa Tuborga, později byl obnoven a Kunětický Hejkal se v regionu pil i po rozdělení Slezska v roce 1742 kdy se části obce připadlé Polsku počalo říkat Suché Kunětice. Hejkal definitivně zanikl roku 1796 při velkém požáru při němž lehl popelem i kunětický pivovar.

V rok 400. výročí zrození Kunětického Hejkala přichází minipivovar Biovar s obnovenou tradicí tohoto chutného, lehce pitelného, lahodného a hlavně levného piva.

V dolnoslezském nářečí se snad vlivem tureckých nájezdů vyslovovala hláska „e“ a „ě“ jako „i“(ë) (kvitina, divka, vičiři, irikci, pičivo). Takže jako je Valašské Meziříčí označováno jako Valmez a Č. Budějovice jako Budějice,

Velké Kunětice jsou v historii známy spíše jako Kunitice.

 

Kunětický Hejkal

 

 

Dejme se na pouť ke Kuněticím

Dříve než na cestu první sníh padne

Opít se Hejkalem to není hřích

Kdo Hejkala pije, ten mládne

 

Ztepilá šenkýřka, nebeský truňk

Flamendr v sednici brouká si tiše

Zvedni svůj žejdlík, přilož k ústům – a žbluňk!

Teď i ty máš už Hejkala v břiše

 

Hej-hej-hej-hej Hejkal, pivo jménem Hejkal

Hej-hej-hej-hej Hejkal, Kunětický hejkal

 

V hospodě hosti jsou chybí jen dráb

Ten s hrobníkem Špindírou dovádí v lese

Perníkář Kokrhel je ještě sláb

Džbánek si na Hejkala nese

 

Slunečné poledne, ledový máz

V krčmě se vyřeší budoucnost Slezska

S Kunětickým Hejkalem jde všechno snáz

Kdo je živ ať pije a tleská

 

Hej-hej-hej-hej Hejkal, pivo jménem Hejkal

Hej-hej-hej-hej Hejkal, Kunětický Hejkal

 

Hejkala miluje vrchnost i kmán

Škoda, že jej nezažil Florián Tunkel

Na jeho počest však vaří se dál

Hejkal tmavý – německy Dunkel

 

Táhne se na Turka, blízko je Prus

Cholera číhá v korunách stromů

Tak už se neboj a Hejkala zkus

Po něm nikomu nechce se domů

 

Hej-hej-hej-hej Hejkal, pivo jménem Hejkal

Hej-hej-hej-hej Hejkal, Kunětický Hejkal