Další slovo ze slovníku pohodových Masajů znamená „pomalu, pomalu“.
Život na Zanzibaru plyne v klidu. Neviděl jsem tak nikoho spěchat nebo přímo stresovat. Pole-pole. Klid, zítra je taky den, co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří – zítra máš den volna. Někdo by snad mohl namítnout, že se jedná o propagaci prokrastinace, ale myslím, že životní pohoda je to nejdůležitější, zejména v rozvojové Africe.
Trochu jsem se ponořil do svahilštiny a naučil se několik slov a frází.
Zdraví se obecně „jambo“. Zdvořilé poděkování zní : „Asante sana“ na něž se odpovídá „Karibu“, což rovněž znamená „vítejte“ (Je zde patrná paralela s anglickým „You welcome“).
„Nzuri“ znamená „dobře, dobrá, v pořádku, super“. Když je něco chutné či lahodné, může se to označit slovem „Tamu“, případně „Kitamu“.
Asi třetí den našeho pobytu jsem se vsadil se svým kolegou, že u obsluhujícího personálu objednám svahilsky dvě piva.
Když dorazila masajská servírka řekl jsem „Mbili bia tafadhali“, což znamená „dvě piva, prosím“.
Sázku jsem tím samozřejmě vyhrál.
Můj soupeř však nic netratil, neboť vyhraný rum mi pořídil zadarmo.
Další důležitou větou je: „Tuna kiu“, což česky znamená „máme žízeň“.
Praktická fráze, která ve spojení s červeným náramkem znamenala neustálý přísun piva a lihovin.
Zejména v jednom baru činilo potěšení obsluhujícím chlapcům, když nám mohli naservírovat vodku v ruském stylu (stakan 100 g).
Čtvrtý den našeho pobytu jsme vyrazili na výpravu do místního deštného pralesa. Krásná příroda, Palmy, baobaby, dokonce mangrovníky, které v těchto pralesích díky mořským přílivům též hojně rostou.
Udivil mne nedostatek hmyzu, který by se měl v tropickém pásmu normálně bohatě vyskytovat. Možná to bylo díky blízkosti slané vody nebo prostým faktem, že v srpnu je na Zanzibaru normálně zimní období.
Nicméně nás v našem bungalovu i přes moskytiéry občas poštípali komáři, kteří však na rozdíl od těch našich hlučných normálně spícího člověka nebudili protivným bzučením. Člověk by si dokonce myslil, že to dělají schválně.
Volně žijící červené i černé opice, které si rovněž na všudypřítomnost turistů zvykly byly zajímavé, avšak my jsme se už těšili na pivo.
Rock bar je pěkná, stylově postavená hospoda s terasou a výhledem na oceán. V době přílivu se do ní ze sousední pláže suchou nohou nedostanete.
Na terase jsme ochutnali dva druhy piva z tanzanské pivovarské společnosti Serengeti Breweries. Stejnojmenný, zhruba 12° ležák Serengeti byl opět sladký, stejně jako světlá „třináctka“ Safari. Přitom etiketa tvrdila, že v oněch produktech se nevyskytuje žádný cukr přidaný v rámci surogace.
Třetí druh piva s názvem Kilimanjaro jsem si nedal, neboť jsem si vzpomněl, že jednu plechovku mi před cca 15 lety dovezl z Tanzanie jeden můj známý dobrodruh.
Za 4 piva jsem i se spropitným zaplatil obsluhujícímu černouškovi plných 25 USD.
Při našem odchodu, kdy jsem opouštěl překvapivě čisté pisoáry, jsem zaregistroval, že kolega Dušan má u východu jakýsi spor s personálem. Jelikož nemluví anglicky, v komunikaci mu pomáhal náš průvodce Honza Novák.
Člen barového personálu tvrdil, že hodláme utéci bez placení.
Byl jsem celkem asertivní a stručně dotyčnému sdělil, že 25 dolarů jsem již platil jeho kolegovi.
V odchodu nám však dočasně zabránil manažér či dokonce majitel podniku, jenž vypadal jako Ital či bývalý Jugoslávec a který mne vyzval, abych mu ukázal, komu jsem platil. Samozřejmě, že mi všichni číšníci připadali stejní, navíc mne šéf poučil, že v jeho baru se platí u centrální kasy.
Dříve než konfrontace vygradovala, šéf uznal, že je to jeho chyba a omluvil se.
Zažil jsem další fenomén. Zanzibarský Vrchní prchni!
Byl to vskutku den plný zážitků. Na zpáteční cestě se nám pokazilo auto a my málem v rezortu nestihli oběd.
Zbytek dne jsme věnovali relaxu a obcházením hotelových barů.
Zjistil jsem, že hospodská dobrodružství mohu prožít na exotickém a islámském Zanzibaru.