Hospoda U formana na Daliborově ulici patří vedle Žaláka a pivnice U tří kohoutů do trojlístku posledních klasických mariánskohorských hospod.

Byl to odjakživa pajzl a já v 80. letech skoro nikdy neměl odvahu tam zavítat.

Počátkem 90. let se lokál změnil k lepšímu a já tam občas zašel na pivo. Nejvíce se mi líbily makety kliky vodní pumpy vedle funkčních pivních kohoutů.

Na čepu býval tradičně Ostravar a v roce 1992 tam dokonce prodávali experimentální polotmavé ostravské pivo Karát. Jednoho dne jsme tam tuto značku popíjeli s kolegou z tupláků a připadali jsme si jako v Bavorsku.

Ještě donedávna bylo možno ve Formanovi poobědvat. Menu nabízelo výběr ze tří jídel s polévkou za mravné ceny. Na nějaký čas se dokonce v pivní nabídce objevily Svijany.

Má poslední návštěva onoho podniku byla celkem bizarní. Pumpy z výčepu zmizely a točilo se klasické ostravské trio. Nejspíš HGB metodou vyrobené 10°, 11°, a 12°.

Obtloustlý hostinský lehce připomínající Haškova Palivce se mne netradičně otázal, zdali chci desítku do krýglu nebo do výšky.

Kdysi to bylo jasné. Desítka do půllitru z uchem a vyšší pivní stupeň do sofistikovanějšího výškáče.

Od jisté doby mám výšky rád, takže to byla má volba.

Desítečka vkusně načepovaná ve správné teplotě s přiměřeným řízem. Ideální na rychlé hašení žízně, kdy nepřekážejí nadměrné bublinky, ale rovněž k uvážlivému popíjení, když se konzument nemusí obávat, že mu jeho žejdlík brzy zteplá nebo vyprchá.

Výčepní byl evidentně zapřisáhlý rusofil, což dokonce udivovalo mne coby liberála otevřeného k diskuzi. Některé jeho výroky byly nejspíš podle našich současných řádně pokřivených zákonů žalovatelné. Kdybych neznal současný svět médií a sociálních sítí, očekával bych, že se v knajpách opět objeví nezapomenutelný tajný Bretschneider, který si bude psát na manžety, že někdo řekl, že Zelensky je vůl a že to nevyhrajeme. Ačkoliv soudím, že do příslušné knajpy by spíše zapadl slabomyslný Pepek Vyskoč.

Osazenstvo Formana bylo totiž onoho večera skutečně nezapomenutelné. Dlouho jsem už takovéto složení hostů neviděl.

V šenku sedělo asi pět lidí, z toho dvě ženy, ačkoliv to na první a možná i na další letmé pohledy nešlo přesně určit. Piva se dvanáctka a zelená. Čili suroviny potenciálně užitečné k tvorbě long drinku „magické oko“.

Všichni už byli alkoholem řádně amortizováni a to zdaleka nebyl výsledek jednoho prochlastaného dne. Vypadalo to, že konzumace piva a lihovin patří k jejim, snad výhradním prioritám.

Opilec u výčepního pultu s pejskem stěží určitelné rasy vykládal o svém statku a chovu zvířat. Kohout se prý jmenuje Mirek a všech deset slepic jsou Mařenky.

Údajně i vlastní koně.

Zpuchlé a odulé ženštiny se chovaly lascivně a v jednom kuse měly nějaké sexuální narážky, čímž jen nahrávaly svým samčím soupitníkům.

Nejsem v žádném případě moralista, ale toto mi připadalo naprosto nechutné.

K jídlu jenom klobása a utopenec, naštěstí za takřka výrobní ceny.

V podniku se rovněž nacházely šipky, onoho inkriminovaného večera je však z pochopitelných důvodů nikdo nehrál. K Formanovi patří ještě malá, nepříliš vzhledná zahrádka na které se občas i něco griluje. Během mé návštěvy se z ní však pouze ploužily podroušené postavy směrem na WC.

V tradiční moravské hospodě se mi i přesto líbilo.

Já mám totiž čtyřky rád…