Před necelými dvěma měsíci jsem zde a rovněž na stránkách svetpiva.cz uveřejnil článek Urbana nebrat!, kde jsem vylíčil svou negativní zkušenost s novým minipivovarem v Třebíči. Obecně: V den mé návštěvy bylo pivo v ochutnávkovém setu teplé a světlé 11°i 12°pivo točené do půllitru bylo nakyslé. 

Na můj příspěvek nejprve reagoval sládek, který v Třebíči rozjížděl výrobu – pan (alespoň se tak podepisuje) Maršálek Malinovskij. S vědomím, že nejlepší obrana je útok se již od nadpisu svého článku pustil dosti nevybíravě do mé osoby. Mimo jiné mne nazval Broukem Pytlíkem. Sotva jsem odpověděl svou glosou Mnoho Pytlíků je Ferdova smrt, oslovil mne osobním e-mailem zřejmě provozní třebíčského podniku. Poměrně dlouze mi popisoval jak podnikli, zřejmě na popud mého příspěvku v pivovaru hloubkovou kontrolu, na žádné větší závady nepřišli, ale přesto učinili opatření aby všemu negativnímu v budoucnu zabránili. Mimo to se se mnou chce dotyčný člověk mermomocí sejít, abychom si o tom mohli popovídat. Doufám, že naše potenciální setkání nebude obsahovat fyzický útok.

Před pár dny napsal na stránky svetpiva.cz i sám majitel minipivovaru Urban pan Urbančík. Na rozdíl od štvavého článku soudruha Malinovského je jeho příspěvek slušnější a kultivovanější, nicméně mi (v třetí osobě) vyčítá mou kritiku s argumentem, že když si tyto informace přečte několik set lidí, on nemá šanci se bránit. Dále činí výčet úspěchů svého zařízení jak se všichni hosté olizují a chrochtají blahem a jak mu z celé republiky chodí objednávky právě na jeho skvělé pivo. Výborně, pane Urbančík. Ať někdo z vašich obdivovatelů napíše na svetpiva či pivniinfo oslavnou elegii na firmu Urban a charakter informací (možná ne zrovna objektivita) bude v balanci. Nebo jsou snad milovníci Urbana stejní jako oprávnění pravicoví voliči, kteří nesnášejí komunisty, avšak v den voleb zůstanou doma, zatímco voliči komunistů k urnám dorazí?

Přestože jsem byl z Urbana zklamán, nechci nad ním lámat hůl. Otázka je však položena jinak. Jaký je rozdíl mezi pomluvou a kritikou? V čase bolševismu byly možnosti kritiky omezeny. Přesto však fungoval jistý systém kontrol, mezi jinými i v samotném pohostinství. Česká obchodní inspekce (ČOI) pracovala už tenkrát, navíc byly zřizovány i jiné, amatérské kontrolní orgány tzv. Výbor lidové kontroly (VLK). V každém obchodě či hospodě se nalézala tzv. Kniha přání a stížností a zápisy do ní učiněné se alespoň většinou stávaly podnětem pro řešení situací, které narušovaly požadovanou kvalitu v jednotlivých provozovnách. Toto vše s novým režimem zmizelo s tím, že osvícený soukromník se bude s pomocí svého morálního kodexu sám chovat tak, aby své zákazníky hýčkal a budoval si tak co nejširší klientelu. Jak to v praxi vypadá, vidíme sami 23 let po revoluci. Kolem roku 1993 jakýsi výčepní podnikavec si na vývěsní štít napsal ceny piva, přičemž číslo 0,5 l zaměnil za 0,48 l přičemž si naivně myslel, že bude moci legálně nalévat podmíráky. Byl upozorněn, že v případě návštěvy ČOI by se na pokutě nedoplatil, protože nevlastní příslušně ocejchované výčepní sklo.

Když v hospodě reklamujete teplé, zkyslé či podmírové pivo, případně nekvalitní jídlo nebo obsluhu, žádný se zaměstnanců se s vámi nemusí bavit. S heslem „dobré prase všechno spase“ nebo „nepřijde jeden, přijde druhý“ przí po celé dekády vytvářené pravidla řemeslné hrdosti a ubohý zákazník, který je v dotyčném zařízení pouze trpěným otrapou nemá legálně možnost obrany. Krom jediné. Podělit se o svou negativní zkušenost s co největším počtem dalších potenciálních klientů. V době rozvinutých komunikačních technologií a zejména internetu by to neměl být zas až takový problém. Nebojme se pravým jménem označit loupežníka, grobiána, čabrala nebo švadlenu za výčepem! Dnešní doba se s nikým nemazlí. Tak se nemazleme s lidmi od kterých bychom se měli relaxovaně napít, avšak naopak oni nám pijí krev!