Příštího dne jsem se rozhodl zahájit mou pražskou degustaci pivem černokosteleckým.

Jednou z hospod sdružených v miniřetězci U Vodoucha  je žižkovská knajpa U lípy. Druhá restaurace čepující pivo Vycpaná vydra se nalézá na konci Štěpánské ulice a dodnes se jmenuje U Šumavy. Kdysi jsem tam chodíval na jedničkový Budvar.

Hospoda s téměř 150 letou historií působí velice útulně. Již před 12. hodinou polední se před ní šikovaly hloučky žíznivců, které čekaly na její otevření.

Na čepu Vycpaná vydra, Černá svině (název tohoto černého piva se snaží po celá léta napadnout politicko-korektní idioti), 10° od Albrechta, pšenice ze Zvíkova a svrchňák od Matušky.

Pivečko natočeno bezchybně a rychle. Vydra je opravdu skvost. Je vidět, že dlouhé čekání na znovuobnovení provozu pivovárku v Kostelci nad Černými Lesy mělo svůj význam. Bylo nutno vychytat i sebemenší detaily a tato snaha přinesla své hořké ovoce.

K zakousnutí jsem zvolil uzený hovězí jazyk s hořčicí a vejmrdou (jablko s křenem), který mi vždy přijde u piva k chuti.

Uvažoval jsem ještě o jednom kusu, ale bylo nutno se přesunout do nedalekého Pivovarského domu.

Dnes celý název tohoto v současnosti již klasického restauračního zařízení (anno 1998) zní Pivovarský dům Benedict a je v něm možno nalézt jak produkty ze stejnojmenného pivovaru na Břevnově, tak i piva vařena na místě.

Klasický ležák je solidní. Vzpomínám, jak jsem se před čtvrtstoletím do tohoto podniku těšil zejména kvůli silně aromatickému 12° ležáku. Tenkrát mi hodně chutnal. Dnes bych se pozastavil nad tím, jestli byla použita nějaká speciální odrůda chmele, případně jestli bylo pivo podrobeno studenému chmelení.

Dále je na řadě 20° Imperial Pilsner. Síla, ušlechtilost a vysoké procento alkoholu (9%) dělá tuto značku unikátní. Není pochopitelně radno si tohoto truňku dopřávat příliš.

Po krátké návštěvě areálu Pražského Hradu jsem se setkal s bývalým spolužákem někde na Smíchově v restauraci, která se jmenovala U sv. Filipa a Jakuba.

Tam tekla slušně ošetřená plzeň. A pak také božkovský Fernet stock, kterým jsme oslavili naše opětovné setkání.

Zajímavější než samotné pivo byl však výběr pivních chuťovek. Zaujaly mne rovněž ceny, které byly zhruba o třetinu nižší než v centru města. Za 80 Kč jsem dostal asi 150 gramovou klobásu vyrobenou z kvalitního masa. Zajímavé byly rovněž bramboráčky, které si hosté namáčeli do smetany.

U Masarykova nádraží už na nás čekala hospůdka s točeným Hrádkem (Slavičín), kde mimo jiné tekl i ležák z Ostrova a další, celkem neotřelé značky.

Kde jinde skončit řádně propivařený den než v Nálevně v Soukenické. Fabián z Hostomic chutná výtečně. Degustační zážitek ještě umocňuje domácí hospodské prostředí.

Takových náleven bývala kdysi plná Praha. Rád jsem jezdíval třeba do jisté části Žižkova, kde byla doslova na každém rohu putyka IV. cen. sk. s 10° a 12° Kozlem a s množstvím pivních chuťovek. Podobně bylo i v okolí smíchovského Staropramenu.

Je škoda, že tyto provozovny poměrně rychle zanikají, případně se mění jejich filosofie, což mi připadá ještě horší.

Co naplat? Je třeba jít spát. Zítra nás čeká cesta do Chebu.