V jeden den jsem objevil hned dvě piva, která jsem předtím neznal.

Pivovárek v Dolních Bojanovicích působí na naší pivní scéně již řadu let.

Nevím, jak to tam vypadá dnes, ale asi před 8 lety vařil v malém rodinném domku a své pivo pravidelně dodával na víkendy do sousední hospody, kde byl normálně na čepu Gambrinus.

Postupně zřejmě začal navyšovat výrobu a rozvážet pivo i do okolí. V Ostravě bylo možno příležitostně ochutnat ležák Mazák ve výčepu Babylon ve Střelniční ulici. Občas i nějaký ten svrchně kvašený speciál.

Současný Mazákův produkt – Bojanowitz Pilsener (kupodivu ne Pilsner) je uvařen ve stylu německého pilsneru. Není příliš hořký, avšak jinak si uchovává  typické vlastnosti tohoto typu. Chmelovitost převažuje nad sladovostí, mok je příjemně řízný s ostřejším a kratším dozníváním. Degustační pedanti v něm mohou nacházet i jisté ovocné alikvoty (podle jedné zveřejněné recenze např. broskve – kdo hledá, najde), avšak na mne toto pivko působí naprosto čistokrevně.

Bojanowitz je tudíž chutné pivo.

Pak jsem narazil na ležák My, který vaří ze slovenského sladu a českého chmele ve spolupráci Pilsner Urquell a pivovar Matuška.

Lakonický jednoslabičný název znamená trvající družbu mezi Českou Republikou a Slovenskem, která přežila i rozdělení federace 1.1. 1993.

Dobře si pamatuji na rozbouřenou dobu v naší federativní vlasti na jaře a v létě 1991.

Hrál jsem v oné době v Gotické Pivnici (pivnica je slovensky sklep. Pivnice v našem slova smyslu se tam nazývá „piváreň“) v okresu Žiar nad Hronom. Odtamtud prý pocházel samotný slovenský vůdce té éry Vladimír Mečiar. Zpočátku jsme s kolegou bubeníkem měli trochu strach, avšak Slováci byli pohodoví hosté a štědří hostitelé, zvlášť co se týkalo borovičky. Přišli jsme do styku s mnoha inteligentními a komunikativními lidmi, kupř. s pracovníky z místní mincovny. Probírali jsme různá témata od hudby přes historii až po geografii. V jednom bodě se však všichni svorně zasekli. A to když se rozhovor stočil na česko – slovenské vztahy. Tady měli všichni jasno. Po vzoru herce Kňažka se zadívali do imaginární dálky a počali deklamovat různorodé texty o velkém a hlavně nezávislém Slovensku.

Prožili si svoje Slovenské Národní Obrození a splnili si sen o suverenitě.

Dnes jsou zhruba tam, co my.

Ležák My je slušný truňk, je evidentní, že je vyroben oborovými profesionály. Hořkost 30 IBU, což je tak akorát, aby nebylo pivo příliš hořké pro nepivaře, ale na druhé straně aby připomínalo jeho „plzeňovitost“. Snadně pitelné, decentní, přinášející dobrou náladu ale v paměti spíše utkví zajímavá legenda s příslušnými asociacemi než jeho samotná chuť.

Stánek rodinného stříbra v současném vlastnictví japonské korporace Asahi společně s malovýrobcem Matuškou patří navíc i  k průkopníkům cenové politiky na našem trhu. A to jak v průmyslové výrobě piva tak i v jeho jeho minipivovarské alternativě.

Věřme, že na další případné speciály tohoto konglomerátu budeme mít ještě finanční prostředky.