Tentokrát jsme se Špinarkou a DPB odjeli na zájezd do nedalekého Třince.

V nedaleké Karpetné v současnosti vaří minipivovar Dva kusy pod havířovským vedením, ale už po prostudování plánu a časového rozvrhu jsem věděl, že to technicky nestihnu.

Po prostorové zkoušce a korepetici byl nejvyšší čas najít v neznámém městě vyhovující hospodu. Jelikož můj orientační smysl není nejlepší, bylo rovněž nutno nezabloudit a stihnout začátek představení.

Naštěstí Bezruči mají přehled a znalosti. Místní bar se nalézal přímo v budově kulturního domu vzdušnou čarou jen pár metrů od jeviště.

Pravda. Nebyla to pulsující špeluňka s alternativní pivní značkou a přátelskými cenami. Spíše se jednalo o jakýsi divadelní bar. Nicméně mne zaujalo, že na čepu byl Budvar. A to v době, kde se v mém rodném městě tato tradiční značka v hospodách houfně ruší.

Na výběr byla klasická 12° a pak několik let starý budvarský hit 33. Ačkoliv proti číslu 33 nic nemám a osobně mám raději  piva hořčejší, v tomto případě jsem dal přednost klasice.

Obdržel jsem vzorně natočenou kuželku se smetanovou pěnou, takže jsem hned dal na inspiraci tři kusy.

Prý z Budvaru bolí hlava. Já však myslím, že záleží na tom, kolik jej vypijete, případně co jím zapíjíte.

Osobně jsem byl s budvarovým barem v Třinci velice spokojen.