Dnešní důl Michal se kdysi jmenoval důl Petr Cingr.
Petr Cingr nebyl žádný komunista. Spíše se hlásil k dobové Sociální Demokracii. Na přelomu 19.a 20. století působil v politice jako poslanec Říšského sněmu. Rovněž na Ostravsku organizoval v roce 1894 a 1900 dělnické stávky.
Cesta trolejbusovou linkou č. 104 do Michálkovic není příliš atraktivní. Dopravní prostředek vystoupá na slezskoostravský kopec, mine stadion Bazaly a na chvíli poskytne výhled na Ostravu a blízké okolí.
Za ZOO už je nuda. Je možno uvidět i pár zrušených hospod.
Hned u točny u konečné linek 104 a 49 je vchod do hospody U Cingra. Očekával jsem nějakou obligátní špeluňku, ale byl jsem celkem mile překvapen.
Knajpa je upravena v havířském stylu. Po celém interiéru visí přilby, svítilny i jiné dobové důlní náčiní. Kolmo od výčepu stojí dlouhý stůl.
Obsluha byla v čase mého příchodu zřejmě jen na zahrádce a tak jsem se přestěhoval ven. Asi u dvou stolů seděli obstarožní horničtí důchodci ve svátečních uniformách. To jsem naposledy viděl v nějakém starém bolševickém seriálu ostravské televize. Co se děje? Dostal jsem se snad do nějaké časové smyčky?
Ne. Vysvětlení bylo jednodušší. Bylo totiž zrovna 9. září – čili Den horníků.
Dnes už se tyto svátky moc neslaví. Pamatuji časy, kdy umounění havíři po důlním rekordu vyfárali přímo do slavnostní síně, kde byli vítáni a objímáni pionýry ve stejnokrojích. I ty oslavy Dne horníků byly napříč regionem dost bombastické.
Jsem nostalgický, ale tyto akce mi nechybí. Stejně se možná zase otevřou zakonzervované šachty a hornické povolání znovu dosáhne svého někdejšího věhlasu.
Mimochodem U Cingra mi natočili hladinkovou 10° jako křen….