Do Ledče nad Sázavou jsem se chystal již na jaře. Tenkrát však v restauraci U řeky měli pouze místní pivo polotmavé v petce.

Pokus jsem zopakoval před dvěma týdny. Tentokrát jsem si vybral ledečskou nádražní hospůdku.

Nejdříve nebylo jisté, zdali se tam bude lokální pivo v úterý vůbec vyskytovat. Pan majitel pivovaru se zrovna vrátil z dovolené a prý se ještě nenaučil organizovat výrobu. Někdy je údajně piva hodně a nestačí se skoro prodat, jindy dochází k výpadkům. Naštěstí v ono úterý bylo nakonec všechno tak, jak by mělo být.

Do Ledče jsem přijel autobusem. Nebylo moc času na prohlídku města. Jen jsem zaregistroval hospodu s Chotěboří, ta ale byla bohužel uzavřená.

Na informacích mi vysvětlili cestu. Nabízeli i místní pivo Šepťák, momentálně ale bylo vyprodáno. Takže mou poslední nadějí (v záloze byl stále penzion U řeky) byla právě nádražní hospůdka.

Po cestě jsem se ještě stavil na jednoho Rebela. 12° Nic moc, ale šlo to vypít. Šetřil jsem si chuť i žízeň na Šepťáka.

Hospůdka byla spíše velký stánek hned vedle perónu. Nabízela i malé posezení venku, prodej přes okno (asi největší vytížení) a dva stoly uvnitř. Na čepu Polička 11° za dnes již takřka neuvěřitelných 27 Kč a lokální Šepťák o dvacku dražší.

Nejprve jsem se trochu vylekal, neboť se mi zdálo, jako bych cítil v buketu trochu diacetylu. Při samotném popíjení však tento pocit vymizel. Šepťák nebyl příliš hořký, svým charakterem mi trošku připomínal začínající Lipeňský ležák ještě v dobách, než byl změněn na Svatovar, přestěhoval se na kraj města a náležitě zhořknul. Nakonec jsem konstatoval, že se jedná o celkem slušnou značku.

Bohužel, místní 11° byla to jediné, co mi hospoda v Ledči nabídla. Nebyly na prodej ani láhve či petky. Mohl bych ještě zamířit přímo do pivovaru, ale při mé „otočce“ jsem na to neměl čas.

Ten den mi udělal dvojí radost. Ochutnal jsem  originální ledečské pivo a našel jsem útulnou nádražní knajpičku, jaké dnes často nebývají ani na hlavních nádražích.