Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru a zastavuje se v Pacově. Proč asi ? 

To pondělí 21. června vůbec nevypadalo jako začátek astronomického léta. Když jsem přesedal v Horní Cerekvi zdálo se mi, že je těsně před Vánoci – kdyby bylo o 10 stupňů méně, iluze by byla naprosto dokonalá. Opuštěné nádraží, do městečka zjevně kus cesty – naštěstí v železniční stanici se nalézal klasický zaplivaný nádražní bufík s Poutníkem 10° i 12° za v dnešní době těžko uvěřitelné ceny. Pacovský minipivovar otevřený v letošním únoru otvírá bohužel ve všední dny až v 17.00. Proto je nutné v onom městě, kde se počátkem 90. let aktivně vyráběly minipivovary na klíč přespat.Pivovárek disponuje útulnou hospůdkou a protože se jedná o rodinný podnik, obsluha je ochotná a atmosféra vezkrze domácí. K jídlu není krom hermelínu a utopenců skoro nic, avšak paní hostinská ochotně běží pro jídelní lístek do vedlejší zavedené restaurace. Světlá dvanáctka Golem disponuje ušlechtilou, nepříliš zakalenou barvou a chuťově i aromaticky je solidně vyvážená. Je dobrá, přesto mi v ní chybí jakási chuťová osobitost, která by se v pokročilejší degustační fázi stala pro vyspělého pivaře jejím charakteristickým znakem. Osobitější je černý ležák Černý Rabín, ve kterém se, přes počáteční jasně karamelovou vůni mísí několik příchutí – nasládlá se na jazyku a později v krku mění na příjemně hořkou, v chuti je v pozadí cítit pražená káva i hořká čokoláda. Pro milovníky piv s ovocnou příchutí je na čepu ležák borůvkový – velmi podobný sesterskému výrobku z Plzně – Černic, já se však spokojím pouze s testovací dvoudeckou onoho moku a chystám se na poslední druh pacovského piva. Místní zázvorové je skutečný unikát. Zatímco na americkém kontinentu se pod názvem Ginger Beer objevuje zpravidla zázvorová jemně pěnivá nealkoholická limonáda, u nás jsem „zázvorák“ ochutnal třeba v brněnském Pegasu nebo v Hodoníně. Všude tam měl tento neobvyklý druh něco do sebe, v Pacově však oním kořením v žádném případě nešetřili. Přes ostrost a pálivost neztratila zázvorová dvanáctka nic ze své pivní podstaty. Bravo. Pan sládek je pivní optimista, kterých je v dnešní rozporuplné době velice potřeba.

Přiznává, že zanevřel na Gambrinus teprve asi před šesti lety, o to adekvátnější byla však jeho reakce. Dnes disponuje hned ze startu varnou na 550 litrů a čeká, že se alespoň přes letní sezónu vůbec v práci nezastaví. Debatujeme o českých a moravských minipivovarech a jsme mimořádně dobře naladěni. Chce to ještě spláchnout jedním zázvorem a popřád mnoho zdaru. Člověk se jako akumulátor dobíjí dobrým truňkem, aby měl na příští den dostatek energie bloudit džunglí euro a afrosraček v samotném hlavním městě a hledat kvalitní značky. Když však ví kam jít není to zase tak obtížné ani nebezpečné. Stejně jako v Pacově…