Ráno mi zubař opravil vypadlou plombu. Pak jsem se už chystal do ostravské obřadní síně, kde zahraji pár slavnostních skladeb ke svatebnímu obřadu.
Kolem poledne jsem dostal hlad, a tak jsem poobědval U Rady. PU nevyhledávám, ale zrovna tam jej mají slušně ošetřený.
Zjistil, jsem, že v porubské Barunce čepují pšenici ze Švihova. S tímto pivovárkem jsem se setkal jen jednou – před skoro dvěma lety, kdy jsem si tři jejich lahváče zakoupil v pivotéce. Rodinný pivovar se díky „holandskému dědečkovi“ věnuje hlavně výrobě tradičních vlámských druhů. Moc mi to tenkrát chutnalo.
Švihovský witbier byl celkem chutný. Postrádal jsem někdy přítomnou příchuť indulony, pomocí které osobně odlišuji tento styl třeba od charakteristického německého „banánu“. Jinak slušný balanc, v moku se snoubila chuťová poddajnost a nižší hořkost s lehkou druhoplánovou nakyslostí.
Tento degustační zážitek jsem ještě spláchl dromedárovským Märzenem.
Odjíždím do Opavy, kde hraji v místním divadle s orchestrem v inscenaci operety O. Nedbala Polská krev. Mám ještě čas, tak navštěvuji Novou Sladovnu, kde mi onehdy zrušili 7% slevu.
Nepouštím se do žádných experimentů. Jen jednu 10°a jednu 11°. Piva hodně si podobná, přitom desítka se mi dokonce zdá chuťově výraznější.
V orchestřišti usedám za keyboard Yamaha a prohodím pár slov s harfenistkou, která náročně ladí svůj nástroj, což já nemusím. Napadá mne jakási souvislost s irským pivem Harp.
Při představení se příliš nepředřu a jednu ze dvou přestávek trávím v divadelní kavárně u půllitru černého Kozla. Nic od něj nečekám. Je to jen na žízeň.
Divadlo končí a mne čeká padesátiminutové čekání na poslední vlak do Ostravy. Do kavárny se nevracím a zrychleným krokem vyrážím na náměstí, kde je i v pokročilou hodinu otevřeno minimálně pět pohostinských podniků.
Volím ochutnávkovou pivnici U dvou dobráků. Dobrá volba! Inzerovaný žitný ležák z vítkovského Vikštejna sice už došel, ale dávám si černý Budvar. Skvělá atmosféra. Členitý lokál je pln nočních pivařů a hučí to tam jako v koksovně Karolíně. Na stojáka dávám i další kus – slušně načepovanou Vycpanou Vydru z Kostelce nad Černými Lesy. Při konzumaci si prohlížím stovky pivních tácků nalepených na vnitřních klenbách. Povětšinou z Č(SS)R, Německa a Rakouska. S potěšením zjišťuji, že hodně jich mám již okoštovaných.
Před půl 11 odcházím zrychleným krokem na vlak. Mám splněno a ochutnáno.
Ten den jsem jen za pivo utratil asi 400 Kč.
Pivu zdar!!