Takto si, pokud si pamatuji, imaginárně prozpěvovala parní lokomotiva z knihy Bohumila Říhy Honzíkova cesta.

Po 36 letech jsem se opět ocitl v Turnově. Hned na nádraží jsem se rozhodl uskutečnit procházku do vedlejší obce Přepeře. Právě tam jsem totiž v létě roku 1986 poprvé ochutnal svijanské pivo.

Tuto značku v Ostravě tenkrát nikdo neznal. Kusé informace jsem dostal od kolegy, který byl už v té době slušně pivně zcestovalý a též od manželky mého kapelníka, která v mládí v Turnově studovala.

36 let starý degustační zážitek si pamatuji dodnes. Dnes již z pochopitelných důvodů Svijany nevyhledávám.

V Přepeři jsem hospodu hledal marně. Dům, který vypadal, že tam kdysi ona knajpa bývala už hostil jiný druh podnikání a hostinec kousek od hlavní cesty nebyl očividně léta v provozu. Chtěl jsem se zeptat nějakého pamětníka, ale v obci jsem potkal samé mladé lidi a neměl jsem chuť ani čas ptát se po lokálních rodinných domech. Nu což? Vzpomínka stále žije.

Svijany lze v Turnově najít ve většině hospod, bufetů a heren. Musel jsem počkat až do 17 hodin, než otevřeli místní noční podnik, kde byl na čepu Rohozec, který během let Svijanům ve většině pohostinských zařízení ustoupil. Přitom se jedná o stejnou firmu.

Rohozec (někdejší Skalák) jde vypít, ale myslím, že nemá cenu za ním déle  či složitěji cestovat.

Mým cílem v Turnově však nebyl Rohozec a už vůbec ne Svijany, nýbrž lokální Měšťanský pivovar, který ve městě funguje už několik let.

Mnohoslibná Turnovská pivnice v prostorách hotelu Slávie byla bohužel od loňského prosince zavřená. Na jejích oknech jsem však našel naléhavé inzeráty, prostřednictvím nichž podnik hledá kuchaře a obsluhu. Tak snad brzy na shledanou!

Celý aktuální sortiment pivovaru je na čepu v restauraci U prince na náměstí. Pivo standardní bez evidentních senzorických chyb. Slušná světlá 12°i 13°. Inzerované pivo tmavé bylo spíše polotmavé a zdálo se mi sladší, než by mělo být.

Podnik vypadá dosti draze, ale pivko stojí v průměru kolem 45 Kč a lze i poměrně levně povečeřet nějakou pivní chuťovku, jako např. dnes už klasické vuřty na černém (polotmavém) pivu.

Hotel U Karla IV. je solidní. Hotelová restaurace však slouží už jen k podávání snídaní. Škoda. Dotyčné prostory si dokáži představit jako klasickou „trojku“ pro širokou okolobydlící veřejnost s točeným Rohozcem a Turnovem.

Druhý den dopoledne mi výčepní v jistém bufetu natočí polotmavý Rohozec. Světlé asi došlo. Nevadí mi to. Naopak to oceňuji. Vzpomněl jsem si na bufet v Maďarsku, který jsem navštívil při své cestě do Bulharska a kde mne rovněž poctili, tenkrát pro mne vzácnou „Vídní“.

„Od Turnova, od Turnova…“ prozpěvuje si vláček po cestě do Mladé Boleslavi.