Po zdařilém pivním dnu, který proběhl tak, jak jsem si jej naplánoval jsem přišel na autobusové nádraží ve Vlašimi. Dalším cílem mé krátké pivní pouti byla Ledeč nad Sázavou.

Chystal jsem se navštívit penzion a restauraci U řeky, kde mívají na čepu místní ledečské pivo. Bohužel mi minulý den večer při mém telefonátu oznámili, že ono pivo mají na prodej pouze v PET lahvích. Smůla. Další špatnou zprávou bylo, že k dispozici je momentálně pouze pivo polotmavé a pak dle názvu (Indián či co) lokální IPA.

Jelikož jsem plánoval dále návštěvu hospůdky v Sobíňově a logisticky mi to tak vycházelo, byl jsem rozhodnut i tak Ledeč navštívit.

Bohužel, můj další telefonát asi půl hodiny před odjezdem autobusu mne přiměl přehodnotit můj itinerář. V Sobíňově mají hospodu ve čtvrtek (!!!) zavřenou. Prý se ale mohu stavit pro petky.

Ne! Zájezd, na kterém bych si koupil pouze pivo domů ( případně k popíjení v mrazivém počasí venku) s okamžitou platností odvolávám! Zbývá vymyslet náhradní program.

Usoudil jsem, že nejlepší bude vážit zpáteční cestu domů přes Prahu. Na železniční trase leží pražská čtvrť Uhříněves se svým pivovarem.

Uhříněvský pivovárek jsem již znal v lahvové verzi. Pamatoval jsem si jeho porter, speciální silné pivo kaštanové a hlavně nádherné kónické lahve, které už samy obsah prodávaly.

Pivovarská hospůdka stojí kousek od centra. Splňuje naprosto mé přesné představy o objektu s daným účelem. Útulnost, pohostinnost, vkus, nostalgie.

Při mé návštěvě probíhala právě doba obědů, takže bylo docela plno. Naštěstí jsem našel volný stůl poblíž pípy. Asi po deseti minutách se uvolnilo krásné místečko v rohu výčepu a já jen stěží odolal nutkavé nutnosti přestěhování. Kdybych tak učinil, tak bych z Prahy zřejmě odjížděl až nočním spojem.

Světlá 11°zdravá a asertivní, pivko polotmavé celkem podle mého očekávání. Speciální světlá 14° pitelná, ale příliš mne neoslnila. Kaštanovou 17°jsem toho dne neochutnal.

Uhříněves jsem opouštěl s dobrým pocitem, navíc bohatší o informaci, že pivovarská tradice onoho místa pochází už z roku 1705.

Když jsem si na internetu (pividky.cz) prohlížel informace o pražských pivovarech, kterých bylo k danému dni 49, s potěšením jsem zjistil, že převážnou většinu z nich již znám. A tak co tak navštívit minipivovar Prokopák?

Na stránkách dotyčného podniku bylo sympatické, že nechyběla informace, kterak restauraci navštívit za použití MHD. Jel jsem tudíž tramvají do Barrandova a u polikliniky jsem dle instrukcí zahnul doprava. Následoval prudký sestup až do Prokopského údolí.

Je to další kousek přírody uvnitř velké Prahy. Přestože na obou stranách oblasti se tyčí nevzhledná sídliště, turisté zde mohou zažívat pocit, že jsou v regulérním lese a třeba přeskakují regulérní potok.

Pivovar Prokopák leží přímo na dně propasti. Chvíli myslím na potenciální povodně, vzápětí však rozhodně vcházím do výčepu. Na rozdíl od Uhříněvsi se jedná o rozlehlý, nerozdělený interiér. Nicméně rovněž celkem útulný. Pivo slušné. 11°i 12° se pije sama. Na závěr mi vrchní doporučuje okusit ještě speciální světlou 13°. Je hořčejší než místní 11°, ale stejně si myslím, že by měla při své stupňovitosti mít nějakou charakterističtější chuť. Maně vzpomínám na geniální 13°z Držovic U císařské cesty. Škoda, že již nevaří,,,

Co šlo dolů, musí jít zase nahoru. Je třeba vystoupat zpět kopec na zastávku tramvaje…