První zastávka autobusu na cestě DPB na turné do severních Čech byla nadějná.

V Nemilanech u benzínové stanice stála majestátná budova s nápisem PIVOVAR BUCHŤÁK.

Nemusel jsem vzpomínat dlouho. Buchťáka mívali poměrně často v ostravské pivotéce a přestože se jedná o podnik relativně mladý, s jeho výrobky jsem se už setkal.

Nepil jsem jej však doposud nikdy v točené formě. Tak tedy vzhůru. Šli se mnou i členové mé divadelní kapely. Uvnitř budovy po pravé straně byla postavena pivovarská aparatura, po levé pár větších stolů. A samozřejmě výčep s několika kohouty. Uvažuji o běžném ležáku, avšak přítomný výčepník mi oznamuje absurdní zprávu, že pivo je k dispozici pouze v PET lahvích. Jak to?? Hodlám požadovat adekvátní vysvětlení, leč obsluhující personál vypadá nezaujatě. Mí spoluhráči se táží na plechovky a když zjistí, že je na místě nevedou, odcházejí do nedalekého shopu nakoupit si několik kusů PU.

Nakonec kupuji zahořklý ležák, který hned v autobusu otvírám. Což o to. Pivečko chutné i teplota a říz v pořádku. Přijde k chuti. Ale ještě jsem nezjistil, co se děje. Proč v minipivovaru byly pípy nefunkční.

Vzpomněl jsem si, že nedaleko bydlí jeden se zakládajících členů moderní B.CH.Š. Pavel. Objasnil mi filosofii pivovaru Buchťák. Místo, kde stojí dotyčný pivovar může být svým způsobem strategické. Do provozovny rádi chodí řidiči kamionů, kteří však pochopitelně v drtivé většině kupují pivo sebou v uzavřeném balení. Chtěl jsem se zeptat na spolujezdce, ale to bychom si zabíhali. Občas prý narazí jeden druh na pípu.

Zvláštní, leč respektuji. Mimo svou divnou pivovarskou hospodu Buchťák distribuuje i jinam, tak je naštěstí možné toto poměrně zdařilé pivo ochutnat i mimo areál benzínky.