O Olivětínském pivu jsem poprvé slyšel někdy začátkem roku 1984.
Přitom byl tento pivovar založen už v roce 1348.
Také mi nějakou dobu trvalo, než jsem podnik lokalizoval. Samotný Olivětín je totiž částí města Broumova.
Poprvé jsem se k Olivětínu dostal v létě 1986 a tenkrát mi hodně chutnal. Musím přiznat, že mi celkem lahodí dodnes.
Proto jsem využil internetové informace a při mém krátkém pobytu v Pardubicích jsem si na něj vzpomněl. Ulice, kde se má nacházet se jmenuje Štrossova a ačkoliv pardubické MHD neznám, poměrně snadno jsem zjistil, že tam jede trolejbus číslo 2.
Na dotyčnou ulici jsem bez problémů dorazil, pak jsem však chvíli bloudil. Mám dojem, že v perníkářském městě jsou obyvatele poněkud skoupí na značení svých ulic. Navíc domy , jak jsem zjistil v příslušné lokalitě ukazují spíše čísla popisná nežli orientační, takže není snadné podle adresy inkriminovaný objekt najít.
Nakonec jsem byl nucen zeptat se v jedné z kolemstojících hospod. Měl jsem štěstí. Podnik čepoval výhradně pardubické pivo a to hned několik druhů. Já jsem si zvolil nefiltrovanou 13°.
Poté už Opata nebylo těžké nalézt. Zvenku věru pěkná hospůdka. Až možná trochu kýčovitá. Vypadala spíše jako britský pub, nebo načančaná německá „kneipe“. Slušný dojem na mne udělal i její interiér. Avšak tímto výčet pozitiv skončil. Nevšiml jsem si žádného hosta, od jednoho ze stolů vstala samotná hospodská. Hned jsem ji zdvořile požádal o jednoho Opata.
„Plzeň nebo Kozla?“ zeptala se komisně a když jsem požádal o broumovské pivo znovu, jen zopakovala svou lakonickou repliku.
Tak jsem se dozvěděl, že s Opatem podnik skončil už asi před rokem. Nějak jsem to na příslušných stránkách nedohledal. Prý problém s dodávkami a s kvalitou. Já bych ale spíše sázel na výhodnější podmínky od Asahi. Přitom se hospoda stále jmenuje U Opata.
No nic. Na Opata půjdu příště někam jinam. Ještě jsem měl před odjezdem vlaku asi hodinu času, tak jsem zamířil do pernštejnské knajpy. Tam jsem točeným Porterem 19°spláchl rozladění z absence mé oblíbené značky.