HOW THE WOJTECH STOLE CHRISTMAS.
Zápletka pohádkového filmu z roku 2000 je prostá a poučná.
Zelený, slizký, pazgřivý individualista Grinch, který žije jako vyvrhel společnosti bizarních pohádkových lidiček na vrcholu opuštěné hory se díky své nevyzpytatelné a mstivé povaze jednou rozhodne ukrást obyvatelům městečka vánoční dárky. Nakonec film končí happyendem. Grinch dárky vrátí, polepší se a splyne s místní populací.
U nás roli záporáka Grinche momentálně sehrává současný a zároveň brzy naštěstí minulý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Od pohledu sice není tak zelený a lepkavý, leč tyto své nedostatky nahrazuje aktivitami, které by mu mohl jeho filmový kolega hlasitě závidět. Zatímco se Grinch snažil zkazit Vánoce jen pár stovkám skřítků (aspoň tak na mne v pohádce působili) a nakonec vše napraví a svého činu lituje, darebný ministr kurví nejkrásnější svátky v roce zhruba 10 000 000 lidí a zatím žádný pokus o nápravu ani lítost neprojevuje. Co taky čekat od člověka, který nemá ani pořádné příjmení?
Mantra zůstává stále stejná: Bo Covid.
Za rok a tři čtvrtě se naši samozvaní „odborníci“ ve své svaté válce proti covidu nepoučili a provádějí stále stejné všeobecně škodlivé nesmysly. Řádně neléčí nemocné, zato na druhé straně vytrvale buzerují zdravé. Naše země má přímo mezigalaktické dluhy, přesto plánuje další šíleně deficitní rozpočty. Vláda a její pohůnci neustále pronásledují živnostníky, otravuje jim život, zavírá jim krámy a brání jim v obživě. Školství a kultura živoří, lidské vztahy jsou rozvrácené. To vše kvůli zpolitizované chřipce, na níž samozvaní spasitelé vydělávají doslova pohanské sumy. Běžný bezúhonný občan – často též daňový pokladník je považován za kus dobytka, je neustále strašen a je mu vyhrožováno. Šašci vymýšlejí pičoviny a virus, jako přírodní fenomén si stejně nedá poroučet.
Nová „nařízení“ fašistické vlády, které si nezadají s Norimberskými protižidovskými zákony naprosto protiprávně a protiústavně brání neočkovaným jedincům (cca 40% společnosti) v návštěvě pohostinských, sportovních a kulturních zařízení. To si nedovolil ani J.V. Stalin v předválečném SSSR. Zatím se zločinným papalášům daří radikálně rozdělovat společnost – tentokrát na vaxery a antivaxery. Očkovaní hřímají, že ti „nezodpovědní“ umírají moc pomalu(T. Etzler), na druhé straně očkovaný jedinec, jako např. já kultivuji v sobě nové mutace a bezohledně a nekontrolovatelně je šířím na veřejnosti.
Naštěstí si to lidé už dlouho líbit nenechají. Dle zákona mají právo např. zjišťovat, jak a z jakým výsledkem probíhají hygienické kontroly a zaměstnanci těchto institucí jsou povinni jim tyto údaje poskytnout. Možná, že z těchto důvodů zameškají někde plánovanou buzerační inspekci. Toto trefně odhadl tým Daniela Landy.
Kapacity nemocnic jsou takové, jaké je vyšlechtily za posledních 32 let naše demokratické vlády (rušení akutních lůžek) a zdravotníci, kteří padají na hubu pouze vykonávají svou práci, za níž jsou zaslouženě placeni. Možná je větší relax měřit teplotu a vařit čaj, ale hasič také nehasí celé dny a kapitán zámořské lodě připomíná spíše privilegovaného pasažéra, než začne plavidlo hořet.
Vážím si postojů personálu restauračních zařízení, kteří se nenechají zastrašit a protiprávně netahají z hostů citlivé zdravotní informace a chovají se k nim jako k zákazníkům.
Chce mi dát nějaký koviďácký demagog jako příklad Rakousko? Včera tam demonstrovalo proti útlaku a povinnému očkování přes 40 000 lidí. To není o zodpovědnosti, toto je o ještě nevyhaslém pudu sebezáchovy.
Ve filmu o zloduchovi Grinchovi nakonec zazní i poučení. Vánoce nejsou o dárcích, ale o lásce mezi lidmi.
A budou takové, jaké si je i přes tlak našich nepřátel uděláme!