Když jsem objevil v ostravské pivotéce klasickou půllitrovou láhev s pivem Rotter první má asociace patřila zpěvačce Marii Rottrové.

Hrál jsem kdysi s jejím synem, ale ten se příjmením jmenoval Kučaj. Pak je ještě v Praze tradiční železářství U Rotta. Jinak nevím.

Z wikipedie jsem se dozvěděl, že Jan Nepomuk Rotter byl v 19. století opatem broumovského kláštera a vyvíjel též politickou činnost. Působil například jako poslanec Českého zemského sněmu.

Dnes se po něm jmenuje broumovské pivo. Historický pivovárek Broumov – Olivětín vaří už od roku 1348 a celkem se mu daří zachovat čistotu klasického českého ležáku. Jeho charakteristická chuť se alespoň pro mne vyprofilovala někdy v 90. letech. Má první zkušenost s Opatem (tenkrát ještě s Olivětínským pivem) se datuje do července 1986, kdy jsem se s ním poprvé setkal v Náchodě. Oproti poměrně neutrálnímu Primátorovi to byl veskrze dobrý mok.

Od té doby jsem na Opata vždy rád narazil a dokonce jsem se i kdysi seznámil s jeho ředitelem.

Rotter je důstojným zástupcem tradiční české značky. Má vytříbenou a vyhraněnou chuť, kterou není jednoduché prostě definovat, ale která svědčí o jeho řemeslné dokonalosti. Hořkost tak akorát, z piva nic netrčí. Chmelovost i sladovost jakoby se svorně propadly do jakéhosi akčního úkrytu, odkud na sebe příliš neupozorňují, ale přitom na dálku kontrolují pozoruhodný degustační zážitek. Od prvního loku až po středně dlouhé homogenní doznívání nic neruší a konzument si může tento vysoce zdařilý produkt náležitě vychutnat. Srovnám-li Rottera s některými profláknutými značkami, zejména z produkce čínského Lobkowicze, ani se mi snad nechce věřit, že tento truňk pochází z tzv. průmyslového pivovaru.

Zkrátka Rotter mi chutnal a chtěl bych na něj někdy narazit v točené formě.