Kdyby bylo technicky možné cestovat časem do minulosti, chtěl bych se podívat do 60. let.

Pak taky do meziválečného období a možná ještě do nějaké klidnější éry 19. století. To vše především kvůli tehdejšímu pivu. Navštívil bych už dlouho zrušené pivovary a otestoval jejich výrobky.

Do středověku bych se však bál…

Proto mne potěšilo, že jsem v pivotéce objevil jistou petku vyrobenou v Hodoníně se středověkým pivem.

V Hodoníně už od roku 1994 působí minipivovar Kunc. Po létech k němu přibyl ještě Vojáček (ten už, myslím dnes neexistuje) a nakonec se objevil výrobce piva Křikloun.

Křikloun se zaměřuje spíše na speciály a Středověké pivo je bezesporu jedním z nich. Jedná se pochopitelně o mok svrchně kvašený, údajně vyrobený z dobových sladů. Mám dojem, že nic až tak extrémního se v Křiklounovi nevyskytuje. Nejvýraznější je příchuť sladu nakuřovaného, který dodává pivku lahodný charakter.

Výrobce se přiznává, že z původních receptů vynechal kupř. volskou žluč. To by se jeden divil, co se všechno do našeho historicky nejoblíbenějšího nápoje přidávalo. A nemusíme se v čase vracet ani tak daleko. Například otec Bedřicha Smetany, který měl v Litomyšli v pronájmu pivovar prý do várky kvůli lepšímu kvašení dodával i psí výkaly. Napadlo mne, že už kvůli tomu se mladému Bedřichovi ono řemeslo dostatečně zhnusilo a dal se na úspěšnou hudební dráhu.

A ve světě se dodnes přidává do piva kukuřice nebo rýže.
Dej Bůh štěstí!