Mnozí by řekli, že žádný. Ale já jsem měl nedávno jinou zkušenost.

Má frýdlantská kapela měla minulý pátek hrát na nějaké opulentnější rodinné sešlosti poblíž Tišnova. Na chvíli jsem se zaradoval. V Tišnově samotném jsou hned tři minipivovary. A v blízkém okolí Předklášteří a Sentice s tradičním Kvasarem. Vzápětí mne však napadlo, že většinu podobných akcí organizují nepivaři, kteří volí zpravidla cestu nejkratší vzdálenosti a nejmenšího odporu a tak zřejmě není možno žádné zázraky z pípy očekávat.

Samozřejmě jsem se nemýlil. Ještě dříve, než jsme začali rozbalovat aparaturu jsem se na značku informoval. Jednalo se bohužel o Starobrno. Natočil jsem si revizní půllitr. Fujtajbl! Taková sračka! Utrejch protivně nasládlý s jakoby PVC ocasem a absolutně se žádným chmelovým alikvotem. Rovněž jsem postrádal jakékoliv doznívání. Kapalina byla polknuta a v hubě po ní zbyl snad jen pocit prázdnoty a marnosti. O oné značce jsem si snad nikdy nedělal iluze, ale toto jsem vskutku neočekával.

Podobně kysele se tvářil i náš baskytarista, který trefně poznamenal, že mu to chutná jako Heineken.

Pak se ukázalo, že náš zvukař nechal ve Frýdlantu kufřík s napájecími kabely a že naše produkce je tímto ohrožena.

Vše naštěstí dopadlo dobře a my se po kvalitním uměleckém výkonu sbalili na zpáteční cestu. S největším sebezapřením jsem si natočil ještě jednu sklenici humusu, kterou jsem však ani nedopil.

V autě jsme byli vůči řidiči v přesile a tak jsme se usnesli, že je třeba si někde spravit chuť. Projížděli jsme sice setmělým Tišnovem, ale já jsem neočekával, že bych někde narazil na Městský pivovar, Květnici nebo Grádo. Šlo se sice orientovat podle internetu, ale po dlouhé cestě a několikahodinovém hraním nám již docházela potřebná energie.

Nakonec jsme zastavili u jakési hospůdky. Interiér lákavý, žoviální personál se tvářil ochotně, tak jsme na chvíli zapadli. Nu což, říkal jsem si. Všechno je lepší, než to, s čím jsem se na oslavě trápil. Na čepu byl Bernard 10°, PU a jako pokušení tanková brněnská 11°. Podlehl jsem pokušení a posledně jmenovanou značku jsem si objednal. A zřejmě jsem dobře udělal. Pivo žádný zázrak, leč svěží, pitelné, předpisově chlazené s dostatečným, avšak neobtěžujícím řízem. Jak kvalitní zapití nedávné noční můry!

Vzpomněl jsem si na pražské hlavní nádraží. Tam kdysi mívali nepasterované tankové Krušovice. Podobný zážitek. Nebo při mé lodní cestě po Španělsku mi přímo ve městě původu značky Cerveza Galicia La Coruňa to čerstvé (fresca) nepasterované z tanku šmakovalo nepopsatelně lépe než denaturovaný kleštěnec stejného jména.

Asi to tankové má něco do sebe. I když na druhé straně se mi třeba Radegast zdá úplně stejný. Nebo že by na slavnosti opravdu tekl Heineken?

Na závěr mne napadla slavná tanková bitva u Kurska.

Za pár dní jsem v ostravské pivotéce našel několik druhů piva z tišnovské Květnice.