Jak si vážit dobrého piva

Chutný mok je pro tuzemské pivaře snad samozřejmostí. Čas od času je však třeba alespoň na chvíli navštívit odvrácenou stranu našeho pivního průmyslu.

Začalo to předevčírem asi v půl osmé ráno, kdy mne vzbudila má sousedka alkoholička, která krom snídaně donesla ještě zbytek dvoulitru Bráníku. Nechtěl jsem ji urazit, tak jsem si asi třetinku odlil do sklenice.

„Je chlazený“, řekla mi, aby mne lépe nalákala.

Ten den věru nezačal dobře. Je opravdu těžké definovat, zdali je hnusnější tento patok, Staropramen, který se vyrábí ve stejné provozovně nebo třeba Březňák. Je skoro neuvěřitelné, že kvůli posledně jmenovanému „pivu“ jsem na jaře 1989 cestoval až do vzdálené České Lípy. Nějaké studentky tam tenkrát ode mne vysomrovaly pět korun na pečivo a pak jsem je zahlédl v místním bufetu u půllitrů Březňáka. Jak ono pivko bývalo tenkrát lahodné….

Konec snění. Tvrdá realita je taková, že velká petka humusu ve slevě přijde na pár korun a má sousedka si podle jiných kritérií značku nevybírá.

Ten čtvrtek se opravdu zdálo, že na mne mají všichni spadeno. Krátce po snídani se ozval soused zdola, zdali nechci k němu zaskočit na pivo. V rámci dobrých sousedských vztahů jsem tak učinil, avšak lahvový Radegast mi nikterak nepřišel k chuti.

Krátce po poledni jsem vyrazil do Poruby, kde mne čekala kamarádka, abychom spolu jeli sbírat na Bruntálsko borůvky. Tím přece nejde nic zkazit. Od svých dětských let jsem však zlenivěl a sběr lesních plodů mne už příliš nebaví. Zatímco kolegyně se docela činila a nasbírala snad dostatečné množství na borůvkový koláč, mé výsledky byly celkem žalostné. A k tomu bolest v zádech, zaprasené ruce, horko a samozřejmě zrající žízeň. V místním penzionu však teče jen Gambrinus 10°. To se na mne všichni domluvili?!

Cesta zpět do pivní civilizace se mi zdá nekonečná. Ač nejsem příliš milovníkem rychlé jízdy, nutím stále kamarádku zůstat v levém pruhu nové rychlostní komunikace. Hone!. Alespoň Ostravar, ať spláchnu ten celodenní hnus!

V porubském Burger baru do sebe ve zrychleném režimu obrátím jeden ejlík z krnovské Opice. Proč alespoň takový truňk netočili čtyři km od Krnova? Není čas na analýzu přechmelenosti nebo ceny. První pomoc byla poskytnuta.

V šenku Babylon pak u půllitříku Žabáka vzpomínám na onen výlet do přírody jako na denní můru. A jako již mnohokrát předtím při podobných – a to i mnohem delších a intenzivnějších zkušenostech si opět připomenu, jak jsme privilegovaní, že si můžeme dopřát kvalitního moku….

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>