Pšeničná piva na naší pivní scéně za posledních 30 let celkem zdomácněla.

Pšenku si čas od času dám. Někdy příjemně překvapí, jindy neurazí a snad si ani nepamatuji, že by mne někdy zklamala.

Minulý čtvrtek jsem se účastnil poetického večírku v porubské kavárně Bird Café. Zaujal mne belgický Hoegaarden na čepu. Ten jsem již dlouho nepil. Je to vlastně průmyslová verze wit bieru. Celkem mi to jelo. Nepohrdnul jsem ani měsíčkem citrónu.

Na druhý den jsem si u Hobita objednal místní pšenku Trigo. Pamatuji si, jak ji tam asi před 8 lety poprvé uvařil brazilský sládek Giovani Caruso McDonald. Tenkrát však Trigo zrálo při nízkých teplotách a vznikl tak jakýsi hybrid mezi pivkem spodně a svrchně kvašeným. Nicméně to bylo pitné.

Současná hobitovská pšenice je přesně taková, jaká by měla být. Žádné experimenty či moky k zamyšlení a analýzám. Klasická nízká hořkost, sladkokyselost a tradiční banán.

Konzument má přesně to, co by očekával. Jasná rutina. Při současné sezóně se qásková piva daří a ani ceny nejsou nejhorší. Skákavý poník sice skončil, ale hospoda a zahrádka fungují. Je to celkem dobrý tip pro všední den i sobotu.