Je to už více než 15 let, kdy jsem čas od času projížděl vlakem kolem stavby nového koridoru v blízkosti pražského hlavního nádraží.

Vlak tam vždycky zpomalil a tak jsem si stavbu mohl v klidu prohlédnout. Nejvíce mne však vždy fascinoval lakonický a lehce dadaistický nápis STAVÍME ŠNOPA.

Za koho onen nápis hovoří? Kdo jsme to „my“? To jako i třeba já? Ne! To v žádném případě! Já Šnopa vůbec neznám. Mně jej nepřišijete! To jako kdysi jsme budovali socialismus, ale já v tom byl nevinně. A kdo nebo co je vůbec Šnop?

Avšak i v tenkrát dosti technicky pokročilé době jsem nekonzultoval internet a snažil jsem se trochu vychutnat jistou obskurnost onoho sdělení, Dokonce jsem o Šnopovi napsal báseň:

Smog dusí plíce a zeleně mizí

Země se ocitá v globální krizi

Ozón nám uniká a drahne nám ropa

Nám je to jedno – my stavíme Šnopa!

Zákon se dostává na meze krajní

Svobodu hlídají agenti tajní

Tahá se průkaz a obrací klopa

Nám je to lhostejné – my stavíme Šnopa!

Každý hňup touží být součástí stáda

Ve chlévech dělný lid a v kurníku vláda

Po dobytku zůstane plesnivá stopa

Čiňte, co chcete – my stavíme Šnopa

Šnop je cílem naší každodenní práce

Pro Šnopa je nutno dřít a třeba i vykrvácet

I když nejsme vševědoucí, jedno jistě víme:

Vlastními silami my Šnopa postavíme!

Tento angažovaný epos vznikl ve vlaku během zhruba pěti minut a jedná se tudíž o ukázku tzv. instantní poezie.

Uplynulo asi 12 let a já jsem procházel jistou čtvrtí Bratislavy hledaje jakýsi vytipovaný pivovar. Míjel jsem budovu nějakého zdravotního zařízení s hrdým nápisem ŠNOP.

Na jednu stranu jsem byl rád, že jsem jej nakonec našel. Objevily se však nové otázky. Proč například bratislavskému objektu dělali reklamu poblíž pražského nádraží a to dobrých 12 let po rozpadu federace? Chtěl snad budovatel Šnopa oslovit i mezinárodní veřejnost, aby se pochlubil? Pravda, vlakem do Prahy cestuje i mnoho cizinců, ale proč tedy potom zhotovitel navíc graficky naprosto fádní reklamy nepřipojil k tomuto oznámení rovněž volný překlad aspoň do několika světových jazyků?

Včera mne náhodou napadlo, že Schnopp by mohl být australský filmový režisér židovského původu, který přijel do Prahy, či do jiného českého města pořádat konkurz na kompars pro nový koprodukční velkofilm. V místnosti by pochopitelně chodil po stropě a vyhlásil hru na schovávanou. Ten, koho by pak nenašli v daném termínu,  by byl z konkurzu diskvalifikován.

A třeba mé další válečné pivo, které uvařím se bude jmenovat Šnop.