Výchozím bodem byl Frýdlant nad Ostravicí.

V onom městečku působily kdysi dokonce dva malé pivovary. Rád vzpomínám na tmavou14° čepovanou do kameninových džbánků, která byla vařena v extrémně malých várkách v jakési Jurkovičově vilce na kraji obce. Ten druhý v restauraci Beskyd se rovněž neuchytil a byl bez náhrady zrušen.

Z Frýdlantu na vrchol Ondřejníku není daleko, ale je to poměrně strmý výstup. Někdejší horská chata se momentálně nachází ve stavu zanedbané ruiny a je těžké rozeznat, jestli je určena k rekonstrukci nebo se čeká, až sama spadne. Ještě tak asi před 8 lety jsem tam popíjel točený Budvar.

Můj orientační smysl je na dosti nízké úrovni, tak jsem chvíli tápal, než jsem se vydal po úzké asfaltce směr Kozlovice. Sestup přes les byl díky pěkné okolní krajině příjemný, ze Lhotky do Kozlovic však cesta pokračovala po asfaltové silnici.

Minipivovar Kozlovice umístěný v restauračním komplexu Fojtství nabízel momentálně 3 druhy místního piva. Desítka Turista, která mne zajímala nejvíce momentálně chyběla, tak jsem vzal za vděk Ondřejnickou 11°.Zjistil jsem, že kozlovický pivovárek od doby svého vzniku před zhruba 13 lety si stále drží charakter svého piva. Mok s nižší hořkostí, výraznou sladovostí a bohužel i lehce ovocnou příchutí, která bývá typická spíše pro produkty svrchně kvašené. V 11°jsem dokonce trochu cítil sušené švestky a nahnilá jablka. Čistější byla 12° a úplně marný nebyl ani o stupínek silnější speciál. Zdálo se mi, že při hlubším „zaposlouchání“ se v kozlovických truňcích nacházejí dokonce stopové prvky tzv. „hukvaldštiny“, čili zvláštní příchuť kdysi charakteristická pro nedaleký Dolní Sklenov , kterou jsem příležitostně objevoval i ve spřáteleném Krmelíně.

Oproti původnímu plánu jsem se v hospůdce zdržel, neboť venku začalo poměrně hustě pršet. Posledních cca 8 km své pivní trasy jsem tak nakonec jel místní autobusovou linkou.

Na mém oblíbeném hostinci v Dolním Sklenově jsem si všiml nového návěští. Pivovarská putyka se nyní jmenuje U Štamgasta. Nicméně uvnitř útulno, vlastní pivo za dnes už lidové ceny (kolem 30 Kč), k fotografiím štamgastů rozvěšeným po obvodu výčepu přibyl obrázek místní sněhobílé kočičky.

Navštívil jsem i slušně obsazenou zahrádku, kde jsem pokonverzoval se šéfem – panem „Vajtem“ Lančou.

Pivko slušné, které přijde k chuti zejména v příjemném domáckém prostředí. Původní zařízení pivovaru se v současnosti nachází v Heřmanicích, Hukvaldy už řádku let vaří v novém. 10,5° i 12°příjemně voní a jemný „venkovský štych“ se mi jeví jako docela půvabný.

Pivo se dobře prodává a majitel se přiznal, že někdy nestíhá ani dokvasit.

Jen více takových malebných a veřejně prospěšných provozoven jako jsou Kozlovice a Dolní Sklenov!