Pohotově jsem zareagoval na tip a v pivotéce zakoupil osm kusů prošlých ruských silných piv.

První večer jsem si dal jako dezert Milk Stout Zavtrak Papuasa. Pivo je dle názvu spíše určeno ke snídani, ale ani po večeři nebylo marné. Alkoholicky silné (7,8%) celkem příjemně nasládlé a jemné. Připadalo mi, že by se tento výrobek měl čepovat v mléčném baru.

Silnějším truňkem byl Imperial Stout Černyje Děla z ruského minipivovaru Plan B. Tam už se jednalo o „pětadvacítku“ s obsahem alkoholu 10%. Celkem standard.

Po obědě druhý den mne celkem osvěžil American Porter z pivovárku AF. Vedle hutnosti disponoval též na černé pivo docela vysokou hořkostí a naštěstí příliš neoplýval alkoholem.

Ten jsem si vynahradil večer, kdy jsem zdegustoval nejprve Mind Bug z XP Brew. Ten měl EPM plných 28% a alkoholu 11% jako regulérní víno. Byl jsem už z černých mocných bojarů poněkud unaven. V až přehnané hutnosti se již ztrácela pivní chuť. Mok se ve sklenici přeléval líně jako smola nebo dokonce dehet. Ani mi nepřišlo, že má Bug 70 IBU.

Podstatně sladší, a o něco méně silný byl Choco Mammuth z provozovny One Tone. Ten měl alkoholu „jen“ 10% a k jeho výrobě byly údajně použity čokoládové boby z Ostrova Svatého Tomáše.

Jelikož jsem onoho večera přistupoval k degustaci již trochu posílen českými pivy a fernetem, seance dopadla neukončeně. Při ochutnávce Baltic Porteru Melancholia, jsem v půli sklenice usnul už po 22 hodině a neviděl jsem ani můj oblíbený seriál Letecké Katastrofy. Ten mám rád, zejména když nemám ve výhledu někam letět.

Další večer došlo konečně na Triple Ipu Iluminate – jedenadvacítku s obsahem alkoholu 9%. Opět neprostupná hustota, částečně zpestřena aromatickými chmely.

Na závěr čokoládový stout 21°z pivovaru Plan B. Opět výživné černé.

Velice dobrá zkušenost, ale kdybych byl na tyto styly výhradně odkázán, po čase by se mi možná stýskalo i po Radegastu.