Opustil jsem autobus MHD číslo 39 a vydal se na cestu.
Věděl jsem, že prvních pár kilometrů bude víceméně v pohodě. Nejprve zastavěný okraj Hrabůvky, která již postupně přechází v Hrabovou, pak nevzhledný parčík a nakonec už mé kroky dosáhnou břehu Velké Řeky.
Bylo nedělní odpoledne, sporadicky jsem potkával hloučky pěších i cyklistů. Někteří byli na procházce se svými psy. Na chvíli mne napadlo, jestli Strážci okresních hranic (SOH) nebudou rovněž disponovat cvičenými Německými ovčáky nebo Dobrmany, ale vzápětí jsem tuto vtíravou myšlenku opustil, aby se nezhmotnila.
Je nutné vypnout telefon, aby nebylo možno určit mou momentální polohu. Prý to jde zjistit i při vypnutých přístrojích – asi jsem měl nechat mobil doma, ale nějaký ten risk je třeba podstoupit.
První etapa končí silničním mostem, který se tyčí nad Velkou Řekou a umožňuje průjezd z Hrabové do Vratimova. Ze strategické vzdálenosti se rozhlížím, zdali tam nestojí hlídky SOH. Vypadá to, že v okolí parkuje jen několik civilních aut. Ale co když to jsou tajní? Současný státní aparát a jeho represivní složky si nikterak neidealizuji, přesto se bez odpočinku vydávám po pokračující luční cestě do Hrabové.
Po pravém břehu, kde je vybudovaná pohodlná cyklostezka by se šlapalo lépe, avšak ta vede kolem paskovského nádraží a tam bude stát určitě nějaká patrola. Napadá mne, že kdysi i Vratimov se katastrálně nalézal v okrese FM. Stejně jako Petřkovice v OP a Vřesina v NJ (New Jersey). V roce 2000 padly okresy, veškerá administrativa se přenesla na obce a kraje. Člověk by si tak myslel, že udržovat okresy je naprosto zbytečné. Ale už tenkrát snad ti prozíraví uvažovali o dnešní situaci….
Další most pro pěší a kola v Hrabové. Za normálních okolností bych zabočil doprava. Poblíž místního statku tam točí Paskov i Vojkovice. O otevření okénka však nemám informace, navíc mám svou misi, tak plynule pokračuji dál…
Dívám se, co se děje na protilehlém břehu. Žádné uniformované příslušníky SOH tam nevidím, ale mohou se někde maskovaní skrývat. Také mne napadá, že i mne mohou sledovat dalekohledem. Mám na sobě naštěstí barevně nevýrazné oblečení, takže v blízkém lesíku budu vypadat docela nenápadně.
V lese je trochu blátivo, později je půda prosáklá prachem z černého uhlí. Pozůstatky dolu Paskov. Krajina vypadá smutně a nepřátelsky. Už abych byl na místě…
Konečně dosahuji prvých stavení na kraji obce. Už jsem tady! Avšak není radno jásat předčasně. Neznám lokální občany a už vůbec ne jejich momentální náladu v této kritické době. Možná, že si narychlo vybudovali nějakou domobranu, jakousi ochranku proti narušitelům hranic. Ale není třeba zasahovat osobně. Stačí podezřelé individuum přicházející z lesů od Hrabové anonymně nahlásit.
Poblíž centra už se cítím bezpečněji. Při troše dobré vůle vypadám jako rodilý Paskovan. Možná bych měl zapracovat na místním nářečí a přízvuku, ale tuším, že lid zde hovoří směsí ostravštiny a lašštiny – čili víceméně spisovně, s použitím některých etnických úzusů a kratce.
V pivovaře hned exnu jednoho skvělého Borlocha a další dva si vychutnám. Čeká mne ještě stejná cesta zpět, ale už jsem mnohem klidnější a zkušenější. Ode dneška si zasloužím přezdívku Král Šumavy…
https://dfens-cz.com/fsm-covid-edition-cestovani-mimo-okres/