Když jsem se prohraboval archivem mých článků s podivem jsem zjistil, že poměrně vzácnému stylu Spruce Tip Ale se na těchto stránkách věnuji více než například ipě.

Pro nováčky stačí zalistovat v mém archivu, přesto ještě jednou upřesním. Spruce Tip Ale je většinou světlý, občas i polotmavý ejlík, do kterého jsou přidávány nejlépe čerstvé smrkové výhonky. Tato metoda bývala v historii používána při dlouhých lodních plavbách v určitých podnebních pásmech, kdy z důvodů nedostatku surovin pro domácí vaření piva chyběly suroviny, zejména chmel.

Nechci se chlubit a nevím to ani jistě, ale myslím si, že alespoň do našeho kraje jsem povědomí o tomto pivu přinesl z Aljašky právě já. Pil jsem je tam již koncem 90. let a asi o deset let později, kdy již u nás fungovalo rozsáhlé domovarnické hnutí jsem jeho recept vyzradil nadějnému ostravskému pivovarníkovi ing. Oppeltovi.

Od té doby jsem u nás Smrk párkrát ochutnal, někdy s větší, jindy o něco menší chutí. Stejně stále vzpomínám na ten geniální výrobek sládka Huntera z aljašského Ketchikanu….

V pátek jsem měl možnost ochutnat produkt firmy Hoppy Dog se slibným názvem Smrkosh. Jedná se o IPL se smrkovými výhonky. Poměrně nový styl India Pale Lager je volnou variací na dnes už u nás zdomácnělý styl IPA. Mělo by se jednat o silnější, hojně chmelený ležák. Takový pivovarský hybrid.

Smrkosh je však pouhá 12° se 4,5% obsahem alkoholu. Přesto je mok chutný. Pěkně pivně voní a naštěstí, alespoň podle mého pátečního soudu, nedisponuje nepatřičnou přechmeleností. Pil jsem již mnohé ležákové experimenty, kde mi intenzivnější chmelení vadilo. A to navzdory tomu, že se mohlo jednat i o single hopy nebo kombinace výhradně českých chmelových odrůd. Chmelová vůně do piva bezesporu patří, ale osobně se mi nelíbí, když je v roztoku naprosto dominantním degustačním elementem. To někdy vede k aromatům pálivě pronikavým nebo květinovým, které mne při pití ruší.

Smrkosh je slušný ležák bez jakéhokoliv vylepšování medem či nakuřovaným sladem, jedinou zvláštní  přísadou je tam zrovna smrk. Výrobce se pochopitelně na rozměrově omezené etiketě nerozepisuje v jaké formě či v jaké fázi vaření je do piva příslušná přísada přidávána. Nicméně ve finálním výsledku se odráží jeho nesporná vhodnost. Pivko chutná lahodně, trochu chmelíku, špetka jehličí, jinak však harmonická pivní chuť, z níž nic nepatřičně netrčí. 35 IBU je tak akorát, takže si na své mohou přijít i pivopijové, kteří se vyhýbají intenzivní hořkosti. Při testování litrového vzorku však ochutnávače napadne, že takto by mohl chutnat i prostý ležák českého typu bez doplňujících přívlastků „IPL“ a „Spruce“.

Méně je sice někdy více, v případě Smrkoshe je však určitě výsledkem povedené pivo.