Zhruba před 7 lety jsem v římské přístavní čtvrti Civitavecchia objevil kouzlo italských minipivovarů. Vedle invenčnosti a dokonalé chuti vybraných značek jsem rovněž objevoval krásný design lahví.

Můj průvodce místním pivovarnictvím – prodavač v místní pivotéce a homebrewář Andrea mi vysvětlil, že hranice mezi oficiálním minipivovarem a domácím vařičem je v Itálii tak křehká, že nemá problém ve svém krámku prodávat vedle sebe piva z licencovaných podniků a z dílen domovarníků. Zejména, že design je v obou případech dokonalý. Sám si také prodával svůj jemný rauch La Torra.

Nejraději vzpomínám na sedmičku silného medového ležáku Almond 22, který se mi zdál jakoby byl uvařen v samotném ráji.

Pod touto asociací jsem si v Pivní mozaice koupil třetinku italského ležáku Lisa z minipivovaru Birra de Borgo. Láhev opět nápaditě vyvarovaná do kónického tvaru pivovarských nádob. Jednalo se o pivo nefiltrované dozrávané v láhvi. Vůně slušná, barva zakalená a chuť velmi příjemná. Bylo však evidentní, že co se týče ležáků, naši italští pivní bratři se stále učí. Pivko chutnalo zhruba tak, jako naše, dnes už téměř prehistorické minipivovarské výrobky. Chuť hodně do citrusu, kde převažoval grep. Tím pádem i nižší hořkost a absence té správné pilsnerovské hořčiny, kterou mám tak rád. Použitý chmel dodal sice slušné aróma, ale chyběly mi hořčejší a přímočařejší základy. Prostě pivečko a vychutnávání, které však časem začne nudit nebo pro svou zženštilost dokonce vadit.

Až pojedete kolem roku 2030zase konečně do Itálie, vyhýbejte se těmto značkám:

Moretti, Peroni, Forst, L´astro D¨azzuro a pod.