Konečně k nám dorazila alespoň na chvíli klasická zima.

Patřím zřejmě k neustále se zmenšující obci pamětníků, kteří ještě pamatují normální zimy. V 60. letech se zpravidla držel sníh i několik měsíců a teploty -15° nebyly nic mimořádného. Proto mne již v roce 1973 o Vánocích překvapilo slunečné jarní počasí bez srážek a s teplotou přes 10°C.

Jarní počasí vládlo v ČSSR i na Silvestra 1978. Přes noc však teplota klesla na některých místech až o 30°a hromadně zamrzly vagóny s uhlím. Celý leden trvala mimořádná situace. Školy byly na několik týdnů uzavřeny (žáci měli pochopitelně radost), omezen byl provoz divadel, kin atd. Odběr plynu probíhal podle nouzového stupně 16. Ještě dalších 10 let kolovaly českou společností trefné vtipy na neschopnou komunistickou vládu.

Větší zimy však bývaly v SSSR. Otec se jednoho února v 70. letech ocitl služebně v Moskvě. Venku prý bylo asi -25°C a on si na ulicích všiml, že někteří muži zahaleni v ušankách měli na klopě svých kožichů (rusky“šuba“)natažené prsty. Někdy jeden, někdy dva, výjimečně i tři. Otec se dozvěděl, že lokální mužici tak ukazují, kolik potřebují osob, aby se složili na láhev vodky. Ceny alkoholu v Rusku tenkrát nebyly příliš vysoké, jednalo se tedy spíše o společenskou záležitost. Jednou otec zareagoval a přidal se ke dvěma Moskvanům. Koupili si ve třech flašku a zamířili na veřejné záchody, kde jim kvalifikovaná toaletářka pohotově zapůjčila tři decové skleničky („stakan“).

Zážitek to byl bezpochyby hluboký, avšak následujícího dne dostal otec chuť na pivo. To už byl větší problém. Trvalo dosti dlouho, než se mu podařilo objevit pípu v jedné luxusní hotelové restauraci. Hned zkraje ho udivilo, že mnoho z přítomných hostů má před sebou hned několik plných půllitrů. Přitom o ruských pivařích se tenkrát skoro vůbec nemluvilo. Když přišel číšník („oficiant“), táta si objednal jedno točené. Nikterak se nerozpovídal o kvalitě dotyčného výrobku, nicméně dodal, že si hodlal objednat ještě další. A tam narazila česká kosa na tvrdou ruskou žulu. Vrchní otci důrazně sdělil, že si měl všechna piva objednat najednou a že mu už nic nepřinese.

Zhrzený český pivař odešel na sociální zařízení. Alespoň tady dostal lepší náladu. Veřejné toalety i záchody v restauracích a hotelech bývaly nejčastěji „turecké“ a skoro všude hygienicky závadné. Najít čistou uzavíratelnou kabinku bylo skoro nemožné. Ovšem v onom drahém hotelu otec objevil řadu čistých, dokonce uzamykatelných kabinek. Bohužel těm chyběly boční stěny a použitý toaletní papír se vyhazoval do odpadkového koše…

Pořádné zimě jsem dnes už skoro odvykli. Když klesne teplota pod bod mrazu, někteří jedinci si začínají stěžovat na nesnesitelný mráz. Stejní lidé ovšem brblají i v létě, když je 28°C. Prostě rozmazlený kverulantský český národ. Před několika lety mne pobavil syn mé bývalé manželky, když jsme sledovali v TV dokument o nějakém mrazuvzdorném Čechovi, který v Grónsku, kde teploty klesají i pod -40°založil misii. Tenkrát znuděný divák opovržlivě prohlásil: „Tebe bych, ty hňupe polil tekutým dusíkem….!“

Na pivo je chuť stále. Ovšem v současných nelehkých časech fašistické diktatury se do příjemně vytopeného interiéru jen tak dostat nedá. Popíjet v mrazu u okénka už tak studený truňk je možná rázný způsob revolty, avšak dotyčný protestant může ohrozit své zdraví. A pak ho označí za koviďáka. Takže při současném počasí je vhodnější svařák nebo nějaký ten panák.

Na tomto místě děkuji všem hrdinům, kteří ilegálně provozují své hospody navzdory diletantským pitomcům, kteří si hrají na odborníky a mají zatím na své straně represivní aparát.

Myslím, že poslední pořádná zima byla někdy kolem roku 2006, kdy o ní nazpíval píseň J. Nohavica. I od té doby si občas pobaveně poslechnu zprávu, že je venku -5°,napadlo neuvěřitelných 10 cm sněhu a silničáři jsou zaskočeni….

Na závěr jeden upravený vtip: Jací jsou největší nepřátelé české vlády?

Jaro, léto, podzim, zima a Rusko.