Západní pobřeží Austrálie není tak turisticky známé jako je Sydney či Melbourne. Navíc je na něm poměrně nekvalitní telefonní i internetový signál. Po pivní stránce však má určitě co nabídnout. 

V městečku Broom kdysi býval hokynářský obchod japonského přistěhovalce pana Matso. Dnes se v objektu nalézá minipivovar stejného jména. Má bohatý sortiment od ležáků (které umí Australané na rozdíl od většiny Američanů dobře uvařit) přes ale, pšeničňáky až po silné portery a speciály. Jen ty ceny! Dát 8 – 10 australských dolarů ta pintu piva se mi zdá skutečně přehnané, i když takové Matso´s s chilli papričkou dokáže řádně nabudit a zmobilizovat příslušné tělesné orgány.

V největším západoaustralském dvojměstí Perth/Fremantle je malých pivovarů hned několik. Výrobky podniků Little Creature nabo Gage Road začínají být známé po celém kontinentu, klasickým minipivovarem je však např. brewpub Mad Monk (šílený mnich). Pivo bych označil, až na netradiční a zdařilý rauch za průměrné. Dostala mne však ochota mladého sládka, který mne vytáhl na exkurzi a kvalita nabízených pivních chuťovek. Za 20 dolarů si bylo možno vybrat dvě jídla nabízená k pivu. Jehněčí ragú bylo výborné (jak jinak v Austrálii), ale ještě chutnější byly kalamary připravené s místními bylinkami. O něco komerčnějším podnikem ve stejném městě je pak dnes už tradiční brewpub Sail+Anchor s rozlehlým barovým pultem v obležení davy turistů. Na jihozápadě Austrálie leží nenápadné městečko Albany, které se koncem roku 2009 mohlo chlubit hned dvěma pivovary. Klasický Tanglehead mne velice potěšil nasládlým svébytným ležákem, čímž dokázal, že obyvatelé někdekší britské trestanecké kolonie si umí i s tímto, pro mnohé pivaře již fádním a nepříliš zajímavým pivním stylem pohrát. Kousek za městem jsem ještě našel prozatím ještě nezkolaudovaný pivovárek Ale Works. Měl jsem štěstí. Sládek byl přítomen a navíc to byl rodák z mé zamilované Aljašky. Obdaroval mne dvěmi petkami a pivo bylo skutečně skvělé.

V Adelaide na jihu Austrálie jsem asi 40 minut hledal podle adresy minipivovar v jakémsi Botanic Hotelu. Objekt však vypadal podezřele uzavřeně. V neděli v centru Adelaide chcípl dingo, tak jsem vyrazil na místní vlakové nádraží. Pokladní mne sice, když se dozvěděl, že jsem Čech pokáral, že se náš fotbalový tým nekvalifikoval na světový pohár, pak mi  ale poradil jak se nejrychleji dostat do historického přístavu Port of Adelaide. Tam jsem se namlsal v lokální minipivovarské hospodě několika zdařilými pivy a klokaním steakem v asijské omáčce. Co by jste také očekávali v dobách globalizace? Na jihu mimo jiné vaří též pivovar Knapstein (silný nasládlý ležák) a již 150 let někdejší rodinný pivovar Coopers (u nás mi jeho výrobky připomínal nejvíce nefiltrovaný Klášter 11°.)

Nejkrásnější australskou provincií je ostrov Tasmánie. Pro mne to byl skutečný ráj na zemi. Cestou z centra k nejvyšší místní hoře Mount Wellington (kam jsem nikdy nedorazil) stojí nejstarší dochovaný a dodnes funkční pivovar Cascade založený už v roce 1824. Největším lokálním konkurentem je jen asi o 50 let mladší pivovar J. Boag. Dnes již obě provozovny patří nadnárodním společnostem (myslím že Foster či Lion Nathan), z jejich piv však dodnes dýchá historie. V hlavním městě Hobart můžete najít i obchody a hospody s místními tasmánskými výrobky – jednosladovou whisky a některými minipivovary – Moo Brew nebo Dark Isle.

Protinožci mají pivo kvalitní a hlavně jej mají dost. Země je to příjemná, takže stačí našetřit finance, získat vízum (což prý nebývá vždy nejjednodušší) a vyrazit na skoro 20 000 km dlouhou cestu. To zas bude žízeň!